Kdysi, když ještě nebyla postavena nádrž pro pitnou vodu pro Prahu, stála tu obec Dolní Kralovice. Znal jsem ji, neboť z ní pocházel můj spolužák Otakar. Pak se začala stavět ona nádrž, na čemž jsem se podílel také já svým nepatrným dílem, a Dolní Kralovice byly později z části zaplaveny, z části přestěhovány směrem k jihu a těleso hadců, zajímavých to hornin, bylo přiřazeno k Bernarticům. To jen na vysvětlenou k oné závorce v nadpisu. A v posledních letech všechny ty obce i s vodní nádrží se zařadily do mikroregionu Želivka.
Mikroregion Želivka leží ve východním cípu okresu Benešov, protíná ho dálnice D1, která je také nejrychlejší spojnicí se 70 km vzdálenou Prahou. Nadmořské výšky se tu pohybují mezi 378 a 626 m n. m. Nepřehlédnutelnou dominantou malebně zvlněné krajiny, řazené do Posázaví, se zdravými lesy je vodní nádrž Želivka – Švihov, která slouží jako zdroj pitné vody pro Prahu a řadu dalších měst a obcí středních a jižních Čech. A docela blízko zmiňované nádrže na vodu jsou Bernartice. Pozor, nepleťte si ji s Bernarticemi na Táborsku, které měly projít stejným martýriem jako středočeské Lidice. Zdejší obec Bernartice se rozkládá v malebném údolí přibližně 20 km východně od Vlašimi, v severní části mikroregionu, nedaleko stejnojmenné vodní nádrže. Správou k ní náleží osada Borovsko. První dochovaný písemný záznam o Bernarticích pochází z roku 1375, kde se o ní hovoří jako o obci rodiny Bernartových. Tehdy zřejmě patřila k nedalekému Borovsku. Ve středověku tady stával hrad zmiňovaný již v roce 1289. V obci jsou dva obchody, hostinec. Krásné okolí a údolí, v němž se Bernartice nachází, láká turisty k toulkám přírodou a houbaření. A mohu jen potvrdit, že houbaření je to skutečně skvělé. Stejně jako ta příroda, jejíž součástí je i těleso hadců, které obsahují mnohé zajímavé nerosty a významně ovlivňují i složení zdejší flóry a fauny.
Zdejší těleso hadců (serpentinitů) je součástí ratajské zóny, která byla kdysi považována za hranici mezi moldanubikem a kutnohorsko-svrateckou oblastí. Nové výzkumy ukázaly, že jde v podstatě o jeden a ten samý celek a ratajská zóna je dnes považována za součást pestré (drosendorfské) skupiny, označované jako šternbersko-čáslavská. Na základě radiometrie a i nálezů mikrofosílií, je její stáří odhadováno na starší paleozoikum. Její součástí, kromě těles kvarcitů, grafitických hornin, mramorů a kyselých metavulkanitů, jsou i tělesa bazických metavulkanitů, k nimž lze řadit právě hadce (serpentinity).
Serpentinit (hadec) je hornina složená převážně ze serpentinu (hydratovaný hořečnatý metasilikát), který vzniká serpentinizací bazických a ultrabazických hornin, složených převážně z olivínu a hořečnatých pyroxenů.
Jak jsem uvedl, tyto horniny vznikají serpentinizací, což je hydrotermální přeměna, většinou autometamorfního původu. Autometamorfóza je přizpůsobení tuhnoucích nebo právě utuhlých magmatických hornin za snížené teploty, kdy vznikají v hornině nové minerály působením reziduálních (zbytkových) plynů, par a hydrotermálních roztoků.
Některé hadce obsahují i další minerály (např. české granáty, ale ty jsem dosud v těchto hadcích nenašel). Spíše se používají pro svou dekorativnost jako obkladové kameny.
Serpentinit (česky hadec) je hornina složená převážně ze serpentinu (hydratovaný hořečnatý metasilikát), který vzniká serpentinizací bazických a ultrabazických hornin, složených převážně z olivínu a hořečnatých pyroxenů. Já vím, že je to řečeno složitě a že jsem měl říci spíše, že jsou složeny z asbestu. Ale ono to právě tak jednoduché není, ale ten asbest je nejdůležitější součástí zdejších hornin. Tyto horniny vznikají tedy serpentinizací. To je přeměna hornin a minerálů horkými vodními roztoky tuhnoucích nebo právě utuhlých vyvřelých hornin za snížené teploty, kdy vznikají v hornině nové minerály působením zbytkových plynů, par a horkých vodních roztoků. Některé hadce obsahují i další minerály, třeba aktinolit, mastek, epidot či vzácně i minerály niklu. Všechny jsem zde našel. Jen české granáty, které se v nich někdy také vyskytují, ne. Spíše se zdejší hadce používaly pro svou dekorativnost jako obkladové kameny. Jejich příjemně zelená barva a abstraktní obrazce by se určitě na mnohých stěnách dobře vyjímaly.
Ovšem na hadcích jsou zde vyvinuty hadcové půdy, a na nich se ojediněle vyskytuje i kapradina sleziník hadcový a typické jsou pro hadcová stanoviště bory s borovicí lesní. Hadcový podklad je teplý a suchý. Proto se na něm vytvářejí soubory teplomilných společenstev rostlin i živočichů. Zdejší soubor teplomilných trávníků a hadcových borů představuje skutečně jedinečné území z řady hledisek. A nejen z toho, že se zde vyskytují skutečné skvosty živé přírody, ale také, že zde roste řada běžných rostlin, které na neúživném podkladu nevyrostou do normálních velikostí, ale zakrňují. Vytvářejí tzv. nanismy, drobné formy běžných rostlin. Tam, kde se zachovaly útržky hadcové stepi, dominuje tráva kostřava sivá, provázená kavylem chlupatým, kručinkou chlupatou i tařinkou horskou, a tam, kde je více půdy jsou bohaté porosty ostřice nízké. To je tráva nevysoká, 2–15 cm, vytvářející kruhovité trsy. Je to tráva tuhá, trávovité listy vyrůstají z červenohnědých pochev, síťově vláknitých. Tu a tam se na stepi vyskytuje i na jaře žlutě kvetoucí křivatec český, trávnička hadcová i tmavě kvetoucí divizna brunátná. V borech se vyskytují i vzácné houby hvězdovky, které nerostou jen tak někde.
Ale i sama vodní nádrž na pitnou vodu je zajímavá. Je vodárenskou nádrží na řece Želivce, která slouží jako zdroj pitné vody pro středočeskou oblast včetně Prahy. Jedná se o největší vodárenskou nádrž nejen v České republice, ale také ve střední Evropě. Přehrada byla vystavěna v letech 1965–1975 na říčním kilometru 4,29, nad soutokem Želivky se Sázavou. Přímá zemní hráz dosahuje výšky 58 metrů, délka koruny hráze činí 860 m. Kdysi to byl velmi navštěvovaný kout horního Posázaví, dnes v okolí nádrže platí zákaz vjezdu, zákaz vstupu, zákaz rybolovu a zákaz koupání. Přesto lze ve Vodním domě objednat prohlídku hráze s průvodcem. Zkuste se tam někdy vydat. I dnes je tam krásně i bez toho koupání.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora