Evropští a američtí planetologové co nejpřesněji reprodukovali vznik »srdce« Pluta a dospěli k závěru, že vzniklo v důsledku srážky Pluta s velkým nebeským tělesem o průměru asi 730 kilometrů. Informovala o tom tisková služba švýcarské univerzity v Bernu.
»Zjistili jsme, že téměř celý primární plášť Pluta byl vyvržen v důsledku pádu tohoto tělesa. Jádro tohoto objektu bylo při srážce s jádrem Pluta ‚zploštěno‘, což vedlo k lokálnímu přebytku hmoty. Jeho existence vysvětluje, proč se planina Sputnik nacházela na rovníku Pluta, i když v jeho hlubinách se nenachází žádný podledový oceán,« vysvětlil vedoucí vědecký pracovník Bernské univerzity (Švýcarsko) Martin Yutzi, jehož slova citovala tisková služba univerzity.
Jak poznamenal Yutzi a jeho kolegové, jimi vypracovaný scénář vzniku »srdce« Pluta poprvé může vysvětlit mnoho rysů planiny družice, včetně jejího neobvyklého tvaru a polohy na rovníku Pluta, stejně jako přítomnost pozitivní gravitační anomálie v jejím nitru, tedy značného přebytku hmoty. V minulosti astronomové spekulovali, že tyto vlastnosti »srdce« Pluta jsou indikátorem toho, že se v jeho nitru skrývá obří podledovcový oceán.
Nové výpočty evropských a amerických planetologů ukázaly, že jeho existence není nutná. Podle vědců by rovinný Sputnik mohl vzniknout i zcela zmrzlém nitru Pluta v případě, že by na něj velmi nízkou rychlostí, asi 6 km/s, a pod mírným úhlem dopadlo protoplanetární těleso o průměru 730 kilometrů, které by se skládalo převážně z dusíku a vodního ledu a mělo malé kamenné jádro.
Srážka takového nebeského tělesa s jedním z pólů Pluta způsobila, že se objekt po nárazu do pevného jádra Pluta doslova »rozplácl«. Na povrchu Pluta tak vznikla prohlubeň ve tvaru kapky, na jejímž povrchu se nacházela vrstva relativně lehkého dusíkového ledu a na dně zbytky těžkého a hustého kamenného jádra této protoplanety.
Takové přerozdělení hmoty vedlo k tomu, že osa rotace Pluta změnila svou polohu, v důsledku čehož se planina Sputnik nacházela na jeho rovníku, nikoli v oblasti pólů. Tento scénář je podle Yutziho a jeho kolegů realističtější než hypotéza o existenci podledovcového oceánu v hlubinách Pluta, pro jehož přítomnost jsou nutné jak zdroje tepla, tak přítomnost velkého množství amoniaku ve vodách této vodní plochy, jehož zásoby jsou v okolí Pluta extrémně malé.
Slavné »srdce« na Plutu objevila americká sonda New Horizons v létě 2015 v době svého přiblížení k Plutu a rodině jeho satelitů. Tato geologická struktura, později pojmenovaná Sputnik Plain, byla prvním důkazem, že nitro Pluta je mnohem složitější, než se planetologové původně domnívali.
Vědecký tým mise zjistil, že »srdce« má složitou strukturu. Zejména se ukázalo, že jeho povrch se neustále obnovuje a zároveň se tento skládá ze dvou polovin s odlišným chemickým složením. Vědci rovněž zjistili rozdíly ve složení povrchových a vnitřních vrstev ledu pokrývajících planinu Sputnik a objevili důkazy o existenci gravitační anomálie v této oblasti Pluta.
(cik, TASS)