Planetologové zkoumali izotopové emise sopek na povrchu Io, satelit Jupiteru, a dospěli k závěru, že sopečná činnost na tomto satelitu největší planety sluneční soustavy probíhá již nejméně 4,5 miliardy let. Výsledky vědců byly zveřejněny v článku ve vědeckém časopise Science.
»Izotopové složení těkavých látek v atmosféře Io, včetně sloučenin síry a chloru, odráží historii sopečné činnosti na tomto Jupiterově měsíci. Změřili jsme podíly těchto izotopů a zjistili jsme, že sopečné emise Io obsahují velmi vysoké množství těžších forem obou prvků. To naznačuje, že sopky na Io byly v průběhu historie tohoto světa mimořádně aktivní,« napsali vědci.
K tomuto závěru dospěl tým amerických a novozélandských planetologů pod vedením Catherine deClear, docentky na Kalifornském technologickém institutu. Vědci tento objev učinili během pozorování Io pomocí milimetrového teleskopu ALMA, instalovaného na vysokohorské observatoři Chahnantor v chilské části pouště Atacama.
Tento teleskop, jak poznamenali vědci, je schopen zachytit mikrovlnné záření, které produkují molekuly plynných oxidů síry a také chloridy sodíku a draslíku, jejichž molekuly jsou přítomny v emisích sopek Io. Vlastnosti této luminiscence se liší u molekul solí a oxidů síry obsahujících lehké a těžké izotopy síry a chloru, což umožňuje odhadnout jejich množství v útrobách Io.
Měření provedená vědci ukázala, že sopečné emise na Io obsahují rekordně vysoké podíly dvou těžkých izotopů těchto látek, síry-34 a chloru-37. Jejich velmi vysoké koncentrace naznačují, že téměř všechny zásoby lehkých variant těchto prvků, přibližně 94-99 % jejich původních zásob, byly vyvrženy z útrob Io do vesmíru v důsledku sopečné činnosti.
Jak vysvětlují vědci, takové výsledky měření hovoří ve prospěch skutečnosti, že sopečná činnost na Io neustala za posledních 4,5 miliardy let, vlastně od vzniku Jupiteru a objevení se jeho satelitů. Zároveň astronomové připouštějí, že v minulosti byla ještě vyšší než v současnosti, což by vysvětlovalo některé rysy izotopového složení nitra Io.
Io objevil Galileo Galilei na počátku 17. století spolu s dalšími třemi Jupiterovými satelity – Ganymedem, Callistem a Europou. Jeho hlavním charakteristickým rysem je mimořádně vysoká sopečná aktivita, nejvyšší v celé sluneční soustavě.
Extrémní neklid jeho nitra se vysvětluje tím, že je neustále stlačováno a roztahováno slapovými silami, které vznikají v důsledku gravitačního působení Io, Jupiteru a jeho dvou nejbližších »sousedů«, Europy a Ganymeda. V důsledku toho je nitro »sopečného« měsíce obří planety zahřáté na supervysoké teploty, což vyvolává rekordně vysokou sopečnou aktivitu.
(cik, TASS)