Pták roku 2025 – konipas horský

Výrazně zbarvený konipas horský je u nás poměrně běžným druhem, který se nevyhýbá ani blízkosti lidských sídel. Jeho život je spjatý s vodou. Nejčastěji na něj narazíme při procházce podél proudících toků, ale spatřit ho můžeme i u vodních nádrží. Lidová označení, jako třasořitka, třasolka nebo cácorka, odkazují na jeho neposedné pohupování dlouhým, štíhlým ocasem. Ohrožením jsou pro něj necitlivé zásahy do vodních toků, klimatická změna i šíření nepůvodních druhů organismů.

Proto se rozhodla dne 12. února 2025 Česká společnost ornitologická (ČSO) vyhlásit ho ptákem roku 2025. Pomyslnou korunu mu předal rehek domácí. Udělením čestného titulu chtějí ornitologové představit veřejnosti méně známý, ale stále poměrně běžný ptačí druh a upozornit na význam přirozených vodních toků pro živočichy, lidi i krajinu. Obnova sladkovodních ekosystémů je jedním z klíčových bodů Strategie EU v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2030 a také nového Nařízení EU o obnově přírody. V Česku, kde technické zásahy zkrátily délku vodních toků zhruba o třetinu a významně snížily schopnost krajiny zadržovat vodu, je toto téma mimořádně aktuální.

Konipas horský (Motacilla cinerea) je malý pěvec z čeledi konipasovitých, délky těla do 20 cm. Je podstatně štíhlejší než vrabec domácí a velký asi jako známější konipas bílý, s nápadně dlouhým černým ocasem, jímž neustále pohybuje nahoru a dolů. Má žlutou spodní část těla, záda jsou olivově hnědá a šedá. Samec se od samice liší sytě žlutou spodní částí těla a šedou hlavou, ve svatebním šatě mívá navíc černé hrdlo. Samice postrádá sytě žlutou spodní část těla a hlavu má šedozelenou. Mladí ptáci jsou hnědošedí, zespodu až nahnědle žlutí. Ozývá se zvuky velice podobnými zvukům vydávaným konipasem bílým, ale tvrdšími. Nejčastěji vydává vysoké »cis-is« nebo »cit it«, při vzrušení protáhlé »sííít«.

Je rozšířen ve velké části Eurasie, na atlantských ostrovech a v severní Africe. Konipas horský se v Česku celoročně vyskytuje v horním a středním toku potoků a rychle tekoucích řek. Severoevropské, východoevropské a západoevropské populace migrují do Afriky, jižní Asie a Papuy Nové Guiney. V Česku se jedná o hojně rozšířeného pěvce vyskytujícího se na téměř celém území. Místy chybí v nížinách, v horách vystupuje ale velmi vysoko. V letech 2001–2003 v Česku hnízdilo odhadem 20–40 tisíc párů. Živí se především hmyzem a jinými bezobratlými, které vyhledává na březích vod.

Hnízdí v puklinách skal, útesů, mostů nebo v dutinách stromů vždy poblíž vody. V Česku hnízdí od dubna do srpna a ročně klade 2 snůšky obsahující 4–6 bílých, hustě krémově skvrnitých vajec o velikosti 19×14 mm. Na vejcích sedí střídavě oba rodiče po dobu 12–14 dní. Mláďata opouštějí hnízdo po 12–13 dnech života. Konipas horský mnohdy pečuje o mláďata kukaček.

S konipasem horským jsem se pravidelně setkával v Českém ráji a v Podkrkonoší a dnes jsem rád, že mohu pozorovat o v oblasti tzv. České Sibiře na pomezí Středočeského a Jihočeského (Českobudějovického) kraje. Upřímně, při svých »toulkách« po českých zemích jsem ho vídal dost pravidelně a ten malý ptáček s dlouhým ocáskem mi vždy signalizoval blízkost čistých potoků, z nichž jsem často pil. I dnes bych se s chutí napil z takového potoka, a to bez bázně, že mě něco zlého potká. Nikdy se to však nestalo. Je a bude pro mne vždy symbolem krásné české a moravské krajiny!

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora