V zajímavé knížce píší její autoři o nálezu zbytku svace, předchůdce dnešních koňovitých, o rodu Propalaeotherium. Jeho pozůstatky byly nalezeny na vrchu Trupelníku nedaleko Kučlína a určeny Prof. Fejfarem, světově známým paleontologem, který se zabýval především nálezy třetihorních savců.
Propalaeotherium byl rod raného koňovitého žijící v období eocénu. Bylo nalezeno francouzským paleontologem Paulem Gervaisem už v roce 1849 v lomu u německého města Messel nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Později bylo na stejném místě nalezeno mnoho nezvykle těchto dobře zachovaných fosílií s měkkými tkáněmi.
Jeho jméno znamená »před palaeotériem«, tak byl pojmenován svým nálezcem Paulem Gervaisem. Byl považován za příslušníka vymřelé čeledi Palaeotheriidae. Teprve studie v roce 2004 odhalila jeho větší příbuznost s dnešními koňmi a byl přeřazen do čeledi koňovitých.
Jde o poměrně malého živočicha, na délku měřil 90 centimetrů, z toho činil 26 cm ocas, výška v kohoutku byla pouhých 30–60 cm a hmotnosti 10 kilogramů, ovšem u největších exemplářů existují odhady až do 35 kilogramů. Lebka byla značně protáhlá a dlouhá až 22 centimetrů. Celé tělo bylo poměrně zavalité a silné. Na rozdíl od dnešních koní neměl kopyta, ale nohy byly zakončeny prsty. Na předních nohou měl čtyři prsty, na zadních tři. Dle zachovaného obsahu střev nalezeného nedaleko města Halle v Sasku-Anhaltsku se živil jak listy, tak bobulemi. Plody byly různé a je velkou zajímavostí, že mezi těmi pozůstatky různých bobulek byla objevena i zrnka vinné révy. Mezi pozoruhodné moselské objevy patří nenarozená embrya v tělní dutině samic tohoto druhu, a to dokonce v několika případech, vždy po jediném mláděti.
Všechny tyto nálezy se zachovaly díky příznivému chemismu prostředí při ukládání tamních jemných živičných jílovců. Jsou zde zachovány ty části těl, které ve většině případů během fosilizace zcela zmizí, tj. měkké části, srst, peří, obsah zažívacího ústrojí atd.
Naše Propalaeotherium pochází také z eocénu a je staré cca 45 milionů let. Žilo v subtropickém lese, které se tehdy vyskytovaly v budoucí Evropě, v bažinatém terénu v okolí jezera mezi sopkami. Musel to být zde ráj.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora