Nosorožec rodu Prosantorhinus je vymřelý rod nosorožců, který žil ve spodním a středním nuicénu, tedy zhruba před 23–12 miliony lety. Patřil mezi menší až malé příslušníky skupiny nosorožců a žil na území Evropy a Asie. Bylo to v době, kdy v této oblasti ustupuje moře z tzv. Paratethydy, která se rozkládala v předhlubni alpinsko-karpatské horské soustavy, jakožto důsledek závěrečné fáze vrásnění.
Vyskytovalo se v oblasti jižní Francie, na sever do burgundského prolomu, k pohoří Schwarzwald-Vogézy (rýnský prolom), Bavorskem na východ k vídeňské pánvi, v Česku od Mikulova na Brno, Vyškov (vyškovský prolom), Přerov, Hranice (hranický prolom), Ostravu dál do Polska, podhůří Karpatského oblouku, na Ukrajinu, do oblasti Černého moře až ke Kavkazu. Ve stejné oblasti dochází k výzdvihu Alp a Karpat. Moře je zde částečně vytlačováno tektonickým zdvihem oblasti, v jiných částech, jde i o oblast dnešní Moravy a Slezska, též díky horizontálním posunům odjinud nasouvaným horninovým příkrovům. Moře Tethys mizí též z Blízkého východu, kde po něm zůstávají uzavřená nebo téměř uzavřená vnitrozemská moře či jezera, jde o Černé a Kaspické moře nebo Aralské jezero. V Asii došlo ke kolizi s Indickým subkontinentem, přičemž byla započata tvorba Himálaje.
Spodní a střední miocén byl nejteplejším obdobím neogénu (miocenní klimatické optimum) a klima bylo teplejší i než v předcházejícím období oligocénu; ve střední Evropě se odhaduje, že byla průměrná teplota oproti předchozímu stavu až o 9 °C vyšší. Globálně ale méně teplejší. Například na Antarktidě se již od eocénu postupně rozšiřoval ledovcový štít, v Arktidě však žádné trvalé zalednění neexistovalo. V pozdním miocénu se již mj. v důsledku mohutných horotvorných procesů začalo ochlazovat a s ochlazením souviselo i vysušování klimatu s příslušnými důsledky pro živé ekosystémy. Přesto byl i pozdní miocén podstatně teplejším obdobím než současnost, ani v této době bychom žádné významné zalednění na severu nenašli.
To byl tedy svět, v němž žil náš nosorožec Prosanthorhinus laubei. Byl velmi podobný dnešnímu sumatránskému nosorožci, vysoký byl přibližně 130 cm a dlouhý do tří metrů. Náš nosorožec patřil mezi bezrohé nosorožce a zřejmě odpovídal prostředí, ve kterém žil. Byly to vlhké, hnědouhelné pralesy, rozšířené v severních a západních Čechách a ve východním Sasku. Jeho pozůstatky byly nalezeny v Tuchořicích, ve vrstvách starých přibližně 18 milionů let. O tyto nálezy a zejména o popis nového druhu nosorožce Prosanthorhinus laubei se zasloužil významný český paleontolog prof. Oldřich Fejfar spolu s německým kolegou Heissigem.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora