Na lokalitě Dětaň v Doupovských horách byl nalezen zub entelodona. Ano, právě tato lokalita je známá jako naleziště starotřetihorní fauny. Kde je však ten Entelodon? Entelodon byl rod sudokopytníka, který žil na rozhraní eocénu a oligocénu ve třetihorách v Eurasii. Je znám především z Mongolska, ale vyskytoval se i v budoucí Evropě a také u nás. Lebkou byl velice podobný prasatům, ale jeho nejbližší současní příbuzní jsou hroši a kytovci. Spolu se svými vyhynulými příbuznými patří do čeledi Entelodontidae.
Šlo o velkého živočicha dlouhého kolem tří metrů. Byl vysoký kolem 135 cm, největší druhy rodu měřily v kohoutku až 2 m, a jeho lebka měřila 65 centimetrů. A vážil téměř tunu. V obličeji měl kostěné výrůstky, podobně jako dnešní prasata bradavičnatá, jež při soubojích chránily zranitelná místa. Pravděpodobně byl všežravec, živil se rostlinami, mršinami a možná i aktivně lovil. Šlo zřejmě o vrcholového predátora se silným skusem čelistí a schopností krátkodobě rychle běžet. Hlavně však vyhledával mršiny jiných savců a díky své drtivé síle stoliček dokázal rozbít i takové kosti, s nimiž si ostatní predátoři nedokázali poradit. Upřímně řečeno, příchod tohoto zvířete vždy ukončil hodování jiných, kteří »rádi« vyklidili pole před tímto monstrem. Hrozivě vyhlížející tvor vzbuzoval strach většiny tehdejších zvířat. Zuby stavěné na drcení a trhání mohou způsobit vážná zranění. Ze zubů je rovněž patrné, že entelodonti se mohli živit takřka čímkoliv. Současné práce uvádějí doklady toho, že pravidelně hryzali liány, větve, hlízy, tvrdé plody a ořechy. Nijak neváhali se také pořádně zakousnout jeden do druhého. Některé nálezy lebek těchto zvířat vypovídají o nesmírné zuřivosti: mají zlomené lícní kosti, rozbité očnice a občas dva centimetry hluboké stihy kousnutí zanechaných v čenichu. Vypadá to, že se při soubojích nemilosrdně napadali.
Entelodon byl nalezen na několika místech napříč Eurasií, a to ve Španělsku, Francii, Německu, Rumunsku, na Kavkaze a ve Vnitřním Mongolsku. A také u nás, v třetihorních uloženinách Doupovských hor. Rod čítal 8 různých druhů.
Je vidět, že tato zvířata se dokázala přizpůsobit různým podmínkám, ale zřejmě měla ráda bažinaté kraje, a těch bylo v našich západočeských třetihorních pánvích dost.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora