V sladkovodních jezerech severočeských uhelných pánví žili i krokodýli. Diplocynodon byl rod menších krokodýlů, dosahujících délky max. 2 metry, který se zde jako zkamenělina zachoval. Diplocynodoni žili v Evropě během třetihor v období od paleocénu až do svrchního miocénu. Byli velmi podobní dnešním kajmanům. Lovili zřejmě menší obratlovce, jako žáby, želvy nebo ryby a v mládí také hmyz nebo korýše. Jejich fosilie byly objeveny na mnoha místech v Evropě, včetně České republiky. Velmi zachovalé kompletní kostry pocházejí z německé lokality Messel, kde byl rod poprvé objeven. Z České republiky, z Mostecké pánve je popsaný pouze druh Diplocynodon ratelii. Fosilie diplocynodonů z České republiky jsou však pouze fragmentární, zřejmě jediná nalezená kompletní lebka z 19. století je uložena v přírodovědném muzeu ve Vídni. Tento druh byl popsán také z lokality Ahníkov.
Historicky byly neogenní pozůstatky krokodýlů v České republice připisovány rodu Crocodilia Owen nebo dokonce dochovaným rodům Crocodylus Laurenti, 1768 Pozdější práce zařadily nový materiál získaný z této oblasti do rodu Diplocynodon. Krokodýlí zkameněliny v Čechách jsou poměrně bohaté, do dnešních dnů jich bylo nalezeno více než 600. Většina z nich, včetně zde popsaného nového materiálu, byla získána ze stejné oblasti (Mostecká pánev). První zprávy o těchto plazech pocházejí z 19. století a vycházely z izolovaných zubů a osteodermů z obce Vintířov (u Kadaně) a lokality Tušimice (důl Josef-Oswald) obě v Mostecké pánvi. Další fragmentární pozůstatky byly publikovány na počátku 20. století z obce Lukavice a Tušimice. Ten se skládal z částečné čelisti, izolovaného zubu, osteodermů a postkraniálních kostí. Naproti tomu krokodýlský fosilní záznam z nedaleké Sokolovské pánve je spíše fragmentární a méně hojný než v Mostecké pánvi. A. Frič v roce 1903 zmínil kompletní lebku, která byla poslána do Vídně jakémusi neznámému uhelnému magnátovi. Tento exemplář nebyl nikdy figurován ani podrobně popsán a jeho umístění bohužel neznáme ani po prověření tří nejvýznamnějších paleontologických institucí ve Vídni. Podobně jsou z Mostecké pánve v průběhu 20. století hlášeny pouze předběžné nálezy fragmentárních fosilních výskytů krokodýlů. Nejnověji nalezené vzorky krokodýla (úlomky lebky a kosterní kosti) byly shromážděny v průběhu 90. let 20. století z lokality Ahníkov a donedávna uloženy v Dvořákově soukromé sbírce. Naštěstí exempláře z Ahníkova byly převezeny do Národního muzea v Praze, i když nebyly nikdy publikovány ani podrobně zpracovány.
Diplocynodon je rod z něhož vycházejí ostatní i dnešní aligátoři, a jehož fosilní záznamy sahají od pozdního paleocénu do středního miocénu střední a západní Evropy.). Zatímco pozůstatky téměř všech těchto druhů Diplocynodon byly popsány nebo revidovány nedávno, jeden z prvních, Diplocynodon hantoniensis, nebyl revidován více než 150 let.
I u nás se stále nacházejí nové nálezy, které posouvají kupředu znalosti o těchto zajímavých aligátorech a svědčí o tom, jak rozmanitá byla fauna našich hnědouhelných pánví.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora