Určitě vám jeho vzhled připomene nějakého nepovedeného hrocha. Anthracotherium bylo těžkopádné zvíře velkého vzrůstu, příbuzné prasatům a také hrochům. Lebku mělo mohutnou, s dlouhou, úzkou, jakoby ze stran zmáčklou tlamou. V jeho chrupu jsou nápadné silné, lopatovité řezáky a hákovité špičáky, které se spíše podobají špičákům šelem než prasat či hrochů. Přední končetina je pětiprstá, se značně redukovaným prvním prstem, zadní je čtyřprstá (druhý prst je víc redukovaný než prst pátý). Redukce postranních prstů nedosahovala však redukce prstů dávných či nynějších prasat, ale spíše připomínala končetinu hrochů.
Anthracotheria obývala pralesy a bažiny bezodtokých jezerních pánví. Živila se vodním rostlinstvem a předpokládá se, že právě k trhání vodních rostlin měla vyvinuté ty silné špičáky. Lopatkovité řezáky se mohly uplatnit při rytí v bahně.
I u nás se tato zvířata vyskytovala, a to ponejvíce v bažinatých oblastech, kde vznikalo třetihorní hnědé uhlí, čili v západočeských hnědouhelných pánvích a velice pravděpodobně se vyskytovala i v tocích řek, které do těchto pánví přiváděly vodu ze značně širokého povodí. Senzací by asi bylo najít jejich pozůstatky v uloženinách těch dávných toků.
Délka trupu zvířete byla okolo 180 cm, výška v lopatkách pak 120 cm. Délka je protažené lebky dosahovala 70 cm. Své rodové jméno Anthracothetrium získalo zvíře podle četných nálezů jeho zubů nebo jiných částí kostry v hnědém uhlí (anthrax = uhlí, therium = zvíře).
Dnešní vědci soudí, že přímo Anthracotherium nebo jiný příbuzný rod byl předkem hrochů.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora