Naše nejbarevnější nerosty – acháty a jaspisy

Naše nejbarevnější nerosty jsou acháty a jaspisy. Ale ne odevšad. Za těmi nejkrásnějšími se musíme vypravit do Podkrkonoší – do okolí Kozákova, Tábora či Nové Paky. Tam jsou kutečně ty nejkrásnější a nejbarevnější. My jsme na cestě do Votrubcova lomu na jižním svahu Kozákova. Jeho mineralogický význam je veliký. V Čechách, ale i v Rakousku, Německu, Nizozemsku a ba i Rusku ho zná každý pořádný mineralog. A v Čechách také petrograf, tedy ten, kdo zkoumá horniny.

Ty zdejší vznikly asi před 290 miliony lety, v čase spodního permu. Tehdy na lužické poruše, ale i na dalších puklinách zemské kůry ve zdejším kraji, se vylévaly ze zemského nitra čedičům podobné horniny – melafýry. Dnešní petrografové je označují jako trachybazalty či trachyandezity, ale my asi zůstaneme u těch melafýrů. Těch výlevů je ve Votrubově lomu vidět sedm a není pochyb, jak napsal významný český petrograf Ferry Fediuk, že pod nimi i nad nimi jsou výlevy další. Na povrchu některých proudů jsou vidět valivé struktury láv, o nichž jsme se učili ve všeobecné geologii, že se jim podle havajského názvu říká pahoe-hoe. V našich permokarbonských sopečných výlevech je tento jev znám právě jen z Votrubcova lomu na Kozákově. A co dál? V každém výlevu je na jeho horní straně poloha, kterou označujeme jako mandlovcovou facii. Tady vznikaly z unikajících plynů dutiny, ve kterých se později usazovaly horké roztoky a z nich se vytvářely krásné chalcedony a jejich odrůdy acháty, kvůli kterým je Kozákov známý. Ale nejen ony. Také zbarvené krystaly křemenů – fialové ametysty, hnědé záhnědy, žluté citríny a vedle nich i bezbarvé křišťály. A samozřejmě i obyčejné křemeny, ale pěkných krystalových tvarů. Do trhlin ve výlevných horninách se dostávaly také tyto roztoky a vytvářely zde žíly pestrobarevných jaspisů. Ale i dalších minerálů. Nedivme se proto, že Jan Neruda vložil ve své povídce o panu Rybářovi (povídka Hastrman) do úst hlavnímu hrdinovi slova o tom, že pasáček když na Kozákově po kravce kámen hodí, má ten kámen leckdy větší cenu, než celé stádo. Inu, inspirací, stejně jako k Baladě horské, mu byl zdejší pobyt v Tatobitech.

Tak generace mineralogů i sběratelů mířily do tohoto lomu a dnes je už velkým štěstím najít zde pěkný achát či kousek jaspisu. A také se tu už netěží, poslední »těžaři« zde byli v letech 1969 až 1970, kdy vojenská posádka z Turnova si zde brala stavební kámen pro zpevnění ploch v turnovských kasárnách. Tehdy se tu ještě objevila překrásná geody s ametysty a asi deset centimetrů velkými skalenoedry kalcitu, ale než mohla být vzata do Muzea Českého ráje, obyčejní vojáci si je otloukli »na památku«. Přesto alespoň zbytek v muzeu skončil. Chcete-li však vidět nádheru, která se tu nalézala a ještě občas najde, navštivte soukromé muzeum pana Votrubce, jehož rodině lom patří, na konci obce Kozákov.

Stejně krásné jsou acháty a jaspisy z okolí Tábora (např. z Kracíkova lomu) či z okolí Nové Paky, zejména z bývalých lomů na Levínské vrchovině. Nechte se jimi okouzlit třeba v Muzeu Českého ráje v Turnově či v Novopacké klenotnici. Myslím, že tolik krásy už v životě dlouho neuvidíte.

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora