Skarn je kontaktní přeměněná hornina vyznačující se různou hrubostí zrna. Vznikala zatlačováním některých prvků a jejich nahrazování jinými, většinou kovovými, prvky, během reakcí mezi uhličitany (např. siderit, kalcit, magnesit) a roztoky minerálů, které byly uvolněny z tuhnoucího magmatu, na které původní, většinou uhličitanové, horniny narazily.
Stejně jako mají skarny různou hrubost zrna, mají i různé zbarvení. Nejčastější jsou skarny zelené či červené, ale jsou i šedé, hnědé, černé nebo dokonce bílé. Roztoky z magmatu obsahovaly ve velké míře křemík, a tak původní uhličitanové horniny se přeměnily v horniny křemičitanové, to znamená, že jejich hlavní složkou jsou nerosty křemičitany. Těmi nejdůležitějšími jsou ovšem granáty a pyroxeny. Mnohé skarny však obsahují nerosty kovových prvků. Nejčastěji je to železo a jeho nerost magnetit.
Takové skarny jsou ovšem ekonomicky velmi důležité. V Čechách se často vyskytovaly. Velké ložisko bylo např. u Kutné Hory (Malešov a Vlastějovice), nebo v Krušných horách (Měděnec). Na nich se těžila opravdu skvělá železná ruda, která se řadu let zpracovávala v našich hutích. Ale podobná, a ještě větší, ložiska jsou třeba na Urale v Rusku (známá Magnitnaja gora), v USA (Iron Spring) či v Rumunsku.
Skarny však bývají i zdrojem dalších kovů. Ze skarnů se získává měď, molybden, wolfram, olovo, cín, zinek a dokonce i zlato. V současné době vědci předpokládají, že zejména železné a zlatonosné skarny vznikaly ve velkých hloubkách Země, na rozhraní zemské kůry a zemského pláště. Dnes se už, snad kromě Měděnce, u nás skarny netěží.
Velmi světově významné jsou i skarny, které obsahují wolfram. Ty se těží hlavně v Tasmánii a v Kanadě. Jenže skarny jsou ovšem i »porodnicí« mnohých vzácných nerostů, a tak stále přitahují pozornost mineralogů. Někde dokonce tak, že musely být jejich výchozy znepřístupněny, aby nedocházelo někdy i k velkým tragédiím, jejichž obětí byli právě hledači nerostů. Ale i tak, třeba u Malešova ještě dnes najdete na poli kusy skarnu a v nich granáty, pyroxeny, magnetit a mnohé další nerosty.
Označení »skarn« zavedl do odborné literatury v roce 1911 V. M. Goldschmidt, původně to byl švédský hornický termín pro bohatou železnou rudu.
Václav Ziegler
FOTO – wikiedia.org/CC BY-SA 4.0/Piort Sosnowski