Existují zvuky, které nás téměř nevědomky nutí na okamžik zastavit. Cvrlikání ve stromech je jedním z nich. Ale kdybychom si měli vybrat nejkrásnější píseň ve světě ptáků, která by vyhrála? Nová studie vědců z Univerzity v Tübingenu v Německu má odpověď: je to kos obecný.
Známý evropský pták s vědeckým názvem Turdus merula se v hodnocení umístil na prvním místě, přičemž účastníci ohodnotili jeho zpěv 4,52 z 5.
A možná to není náhoda. Jeho zpěv je bohatý, jemný a téměř flétnový – zvuk, který se stal nedílnou součástí zahrad, parků a lesů Evropy.
123 druhů prošlo »testem«
Výzkumníci požádali 84 lidí, aby si poslechli nahrávky 123 druhů divokých ptáků a ohodnotili, jak příjemný jim byl hlas každého z nich.
Za kosem následoval stehlík obecný se skóre 4,26, červenka obecná se 4,04 a sýkora modřinka s 3,92. Na opačném konci se umístil puštík obecný, charakteristická noční sova s pronikavým křikem, která dosáhla pouhých 1,32 z 5 bodů.
A slavík?
Asi největším překvapením žebříčku je, že slavík, pták, který je po staletí spojován s nejkrásnější písní, se na prvním místě neumístil. Nicméně se umístil poměrně vysoko, na 8. místě, se skóre 4,26 z 5.
Jeho slavná píseň je jednou z nejsložitějších v ptačím světě: samci mají obrovský repertoár různých »frází« s pískáním a trilky.
Co se lidskému uchu vlastně líbí?
Ale cílem studie nebylo jen vybrat »vítěze«. Vědci chtěli pochopit, proč se nám některé zvuky zdají krásné a jiné ne.
Po porovnání hodnocení s akustickými charakteristikami jednotlivých skladeb vědci zjistili, že lidé mají tendenci preferovat tišší zvuky s užším frekvenčním rozsahem.
Ale přišlo překvapení: Složitější písně byly často hodnoceny výše než ty jednoduché a opakující se.
Dalo by se očekávat, že snadný a předvídatelný zvuk bude uvolňující, a proto příjemnější. Stal se však opak: složitost zdánlivě fascinuje lidské ucho.
A to nezáleželo na tom, zda někdo o ptácích věděl hodně nebo málo. Zkušenosti s jejich pozorováním se nezdály být na preference nijak zvlášť ovlivňující.
Proč nám štěbetání dělá dobře
Vědci se domnívají, že naše reakce na ptačí zpěv může mít hlubší kořeny. Po velkou část lidské evoluce prostředí plné přírodních zvuků a cvrlikání pravděpodobně sloužilo jako signál, že kolem nás nehrozí žádné bezprostřední nebezpečí.
Již předchozí výzkumy spojily přítomnost ptáků a jejich pozorování s psychickou úlevou a lepším pocitem pohody.
Novým prvkem je, že možná nestačí jen slyšet ptáky. Zdá se, že záleží také na tom, jaké vlastnosti má jejich zpěv.
Mohla by se změnit i naše města?
Vědci se domnívají, že zjištění by mohla v budoucnu ovlivnit design parků a městských prostor.
Diskuse o zvukovém prostředí měst se doposud zaměřovala hlavně na snižování hluku. Stejně důležité je ale možná i to, co na jeho místo přidáváme: přírodní zvuky, vegetaci a prostředí, které přitahuje ptáky.
To neznamená, že stačí pouhé přehrávání nahraných písní přes reproduktory. Předchozí výzkum stejného týmu ukázal, že umělé nahrávky nenabízejí stejné výhody jako poslech ptáků v jejich přirozeném prostředí.
Vědci také varují, že neexistuje jediný »recept« na dokonalou píseň. Kos černý a další druhy, které dosáhly velmi vysokého skóre, zní od sebe navzájem docela odlišně. Zdá se, že důležitá je kombinace hlasitosti, frekvencí, rozsahu a komplexnosti.
(is)
ILUSTRAČNÍ FOTO – AI