Evropští molekulární biologové zjistili, že rozvoj alergické reakce je doprovázen selháním interakce dvou typů imunitních buněk, tzv. žírných buněk a neutrofilů, v důsledku čehož první typ buněk začne ničit ty druhé a jejich obsah použije k vyvolání zánětu. Informovala o tom německý Institut imunobiologie a epigenetiky (IE-Freiburg).
»Odhalení těchto interakcí mezi žírnými buňkami a neutrofily výrazně rozšiřuje naše chápání toho, jak se vyvíjejí alergické reakce a záněty. Ukázali jsme, že žírné buňky jsou schopny manipulovat s neutrofily, aby posílily jejich působení na organismus, což potenciálně hraje důležitou roli při rozvoji chronických forem alergie, při nichž často dochází k zánětu,« vysvětlil vedoucí vědeckého týmu IE-Freiburg Tim Lemmermann.
Tento objev byl učiněn při pozorování toho, jak se vyvíjí alergická reakce v těle myší. V minulosti se takové experimenty neprováděly, protože k takovým pozorováním jsou zapotřebí intravitální mikroskopy, speciální pozorovací přístroje, které umožňují studovat biologické procesy probíhající uvnitř těla zvířat nebo lidí.
Pomocí tohoto přístupu vědci poprvé podrobně studovali, jak se mění chování žírných imunitních buněk během rozvoje alergických záchvatů způsobených vpravením malých dávek alergenů do těla zvířete. V průběhu těchto pozorování biologové nečekaně zjistili, že během rozvoje alergické reakce tyto buňky často pohlcují neutrofily, další typ imunitních buněk, které hrají důležitou roli při neutralizaci virů a mikrobů a při rozvoji zánětu.
Biologové se s tímto chováním žírných buněk v minulosti nikdy nesetkali, což je vedlo k tomu, aby podrobně sledovali jejich interakce s neutrofily uvnitř speciální kultury, která byla svým uspořádáním co nejvíce podobná živým tkáním myšího těla. Tyto experimenty ukázaly, že žírné buňky vylučují velké množství signální molekuly LTB4. Ty přitahovaly pozornost neutrofilů a nutily je padat do zvláštních »pastí«, které pak žírné buňky vstřebávaly.
V důsledku toho neutrofily po určité době odumírají a žírné buňky využívají zbytky těchto buněk, včetně signálních molekul v nich obsažených, k zesílení svého působení na okolní tkáně, včetně udržování starých a rozvoje nových ložisek zánětu. Molekulární biologové se domnívají, že tyto procesy hrají důležitou roli v častém rozvoji zánětu u nositelů chronických forem alergie.
Podle statistik WHO a Světové organizace pro alergie trpí různými formami alergií přibližně 10-30 % obyvatel světa. Vědci se nyní domnívají, že jednou z hlavních příčin vzniku alergií je to, že lidé nepřicházejí dostatečně často do kontaktu s předměty z prostředí, zejména v dětství. Člověk žije v příliš »čistém« prostředí, což brání imunitnímu systému naučit se rozlišovat nebezpečné mikroby od neškodného prachu, pylu a dalších alergenů.
(cik)