Britští ekologové tvrdí, že masová výsadba podobných stromů v tropech za účelem zachycení emisí skleníkových plynů má poměrně malý vliv na rychlost odstraňování CO2 z atmosféry, zatímco negativně ovlivňuje úroveň biologické rozmanitosti a další vlastnosti tropických ekosystémů. Zjištění vědců byla zveřejněna v článku ve vědeckém časopise Trends in Ecology and Evolution.
»Současné plány na výsadbu stromů nás povedou k rozsáhlé biotické a funkční homogenizaci, ale jejich úspěšná realizace bude mít jen malý vliv na uhlíkovou bilanci planety. Například bychom museli vysadit lesy o rozloze odpovídající rozloze USA, Velké Británie, Číny a Ruska, abychom z atmosféry odstranili množství skleníkových plynů, které se vypustí za pouhý jeden rok,« uvádí se ve studii.
K tomuto závěru dospěl tým vědců pod vedením vedoucího výzkumného pracovníka Oxfordské univerzity Jesuse Aguirre-Gutierreze při analýze možných plánů na odstranění skleníkových plynů ze zemské atmosféry prostřednictvím masové výsadby lesů v tropických oblastech planety, zejména těch, které jsou postiženy odlesňováním.
Takové plány byly nastíněny zejména v takzvané Bonnské výzvě, celosvětovém plánu na obnovu 350 milionů hektarů lesních porostů do roku 2030. Plán připravil Mezinárodní svaz ochrany přírody v září 2011. K iniciativě se připojilo šest desítek zemí, které se zavázaly v blízké budoucnosti zvýšit rozlohu svých lesů o 210 milionů hektarů.
Klady a zápory lesních plantáží
Aguirre-Gutiérrez a jeho kolegové upozornili, že účinnost těchto plánů posuzují jejich účastníci pouze z hlediska toho, kolik uhlíku výsadby stromů zachytí. Z tohoto důvodu mnoho takových iniciativ zahrnuje spíše masovou výsadbu rychle rostoucích lesů tvořených jedním z pěti druhů stromů – cedrů, grevilek, černých akácií a teaků a mahagonů – než obnovu stávajících lesů.
Ekologové komplexně analyzovali možné ekologické důsledky takových plánů na příkladech již realizovaných projektů v Brazílii a některých dalších tropických a rovníkových zemích světa. Konkrétně vědci zjistili, že výsadba lesů v ekoregionu Serrado v Jižní Americe vedla ke snížení biodiverzity rostlin a mravenců o 30 % a výsadba lesů v blízkosti břehů řek v USA v polovině minulého století vedla k zániku 13 % těchto vodních toků.
Jak vědci zároveň upozorňují, mnohé oblasti tropických travnatých ploch a savan jsou samy o sobě aktivními pohlcovači oxidu uhličitého, takže výsadba lesů na jejich území má minimální dopad na množství CO2, které rostliny z atmosféry odčerpávají. Z toho vyplývá, že i kdyby lidstvo zalesnilo celou tropickou pevninu, výsledkem by bylo odstranění zhruba stejného množství CO2, které lidstvo vypustí za pouhé dva roky.
Z tohoto důvodu Aguirre-Gutierrez a jeho kolegové navrhují opustit strategii masového zalesňování tropů a vyvinout přístupy k obnově a rozšiřování stávajících lesů. Tím by se zachovala jejich druhová rozmanitost a do roku 2050 by se snížily roční emise skleníkových plynů o devět miliard tun, uzavírají vědci.
(TASS)