Vědci nalezli v Brazílii a Jižní Africe fosilní důkazy o tom, že na konci ediakarské epochy, přibližně před 590-560 miliony let, byla síla magnetického pole Země asi 30krát nižší než současné hodnoty. Toto oslabení vedlo k dramatickému urychlení vývoje mnohobuněčného života v rámci »kambrické exploze«, píší vědci v článku v časopise Communications Earth & Environment.
»Kambrická exploze je tradičně považována za příčinu toho, že na konci ediakarské epochy dramaticky vzrostla koncentrace kyslíku ve vzduchu a vodě. Naše měření naznačují, že růst koncentrace kyslíku v atmosféře a hydrosféře byl spojen s dlouhým obdobím prudkého oslabení magnetického pole planety, které trvalo asi 30 milionů let,« uvádí se ve studii.
K tomuto závěru dospěl tým amerických, čínských a jihoafrických geologů pod vedením profesora Johna Tarduna z Rochesterské univerzity při studiu vzorků hornin vzniklých v různých obdobích proterozoika v různých oblastech planety. Tarduno a jeho kolegové již řadu let zkoumají, jak se měnila síla magnetického pole Země od jejího vzniku, k čemuž vědci odebírají vzorky starých hornin a měří jejich zbytkovou magnetizaci.
Nedávno podle geologů jejich kolegové objevili možný důkaz, že síla magnetického pole Země výrazně zeslábla na konci ediakarské éry, krátce před kambrickou explozí. Profesor Tarduno a další vědci testovali, zda tomu tak skutečně bylo, měřením úrovně magnetizace krystalů z vyvřelých hornin, které vznikly přibližně před dvěma miliardami let na severu dnešní Jižní Afriky a před 590 miliony let na jihu dnešní Brazílie.
Tato měření ukázala, že již před dvěma miliardami let měla Země dostatečně silné magnetické pole, jehož síla byla srovnatelná se současnou. Naopak na konci ediakarské éry měla Země anomálně slabé magnetické pole, jehož síla nepřesahovala 1,5 mikrotesla. Tato hodnota je asi třicetkrát nižší než současná síla magnetického pole Země (asi 40 mikrotesla).
Výpočty, které vědci provedli, ukazují, že toto oslabení několikanásobně urychlilo »únik« vodíkových iontů z horních vrstev atmosféry do kosmického prostoru působením slunečních erupcí a nárazů slunečního větru. V důsledku toho se podíl kyslíku v atmosféře zvýšil o několik procent, což vytvořilo příznivé podmínky pro vznik a rychlý vývoj mnohobuněčného života.
Většina moderních skupin a typů živočichů se objevila asi před 540-520 miliony let během takzvané kambrické exploze – prudkého zrychlení evoluce a zvýšení rozmanitosti mnohobuněčných tvorů.
V této době se objevili předkové červů, hmyzu, ryb a dalších obratlovců. Vědce již dlouho zajímá, jak a z jakého důvodu se evoluce mnohobuněčných tvorů v tomto období dramaticky zrychlila.
(cik)