Čínští a evropští paleontologové objevili v tibetské jeskyni Baishya dosud neznámé pozůstatky Denisovanů a také důkazy o tom, že tito dávní lidé jedli maso z velkého množství horských zvířat, včetně bharalských beranů a divokých tibetských jaků. To jim umožnilo přežít po dlouhou dobu v drsných klimatických podmínkách Tibetu, napsali vědci v článku zveřejněném ve vědeckém časopise Nature.
»Naše analýza nálezů z jeskyně Baishya naznačuje, že Denisované lovili velké množství zvířat, která žila ve vysokohorských stepích Tibetu, konzumovali jejich maso jako potravu a používali jejich kosti k výrobě nástrojů. Spolu s nálezy z ruské Denisovy jeskyně a laoské jeskyně Tam Ngu Khao to naznačuje, že tito Denisované se dokázali přizpůsobit životu v různých podmínkách prostředí,« napsali vědci.
Tento objev učinila skupina evropských a čínských paleontologů pod vedením docenta Kodaňské univerzity Frida Welkera při vykopávkách v tibetské jeskyni Baishya. Zde byly před několika lety poprvé objeveny pozůstatky Denisovanů mimo ruský Altaj v podobě fragmentu čelisti starého 160 tisíc let.
To přimělo vědce, stejně jako desítky dalších paleontologů a paleogenetiků, k dalším vykopávkám v jeskyni Baishya s cílem nalézt pozůstatky Denisovanů a také studovat jejich životní podmínky. Celkem při těchto vykopávkách vědci nalezli více než 1,8 tisíce zvířecích kostí a kostěných nástrojů a také fragment denisovanského žebra, jehož stáří je 48-32 tisíc let.
Tak velké množství nálezů umožnilo vědcům analyzovat, čím se tibetští Denisované živili a jak se jejich strava měnila v průběhu času. Analýza ukázala, že základem stravy těchto dávných lidí byly horské ovce-bharalové, divocí jaci, gazely-goa, ale i bažanti a koně. Poměr zbytků těchto zvířat a ptáků se měnil od jedné vrstvy sedimentů na dně jeskyně k druhé – Denisované pružně měnili strategii získávání potravy a přecházeli na nový druh kořisti, když se zdroje vyčerpaly.
Kromě toho vědci našli na pozůstatcích všech zkoumaných druhů zvířat a ptáků velké množství řezů a dalších stop po opracování, což naznačuje, že Denisované byli při získávání zdrojů stejně efektivní a snažili se využívat kosti všech druhů místní fauny k výrobě nástrojů. Tato dovednost, jak se badatelé domnívají, umožnila Denisovanům žít v Tibetu několik desítek tisíc let a přežít několik náhlých klimatických změn, k nimž došlo na konci doby ledové.
Na začátku tohoto desetiletí oznámili paleogenetici z Německa a jejich ruští kolegové archeologové objev »třetího« druhu lidí, jejichž pozůstatky byly nalezeny v Denisovské jeskyni. Následně byl podobný objev učiněn v tibetské jeskyni Baishya. Následné vykopávky a genetické studie ukázaly, že »altajští lidé« nezmizeli beze stopy, neboť některé jejich geny a mutace se zachovaly v genomech současných Tibeťanů, Polynésanů, indiánů Jižní Ameriky a některých národů jihovýchodní Asie.
(cik, TASS)