Pravěcí sloni rodu Anancus patří do vyhynulé skupiny slonovitých chobotnatců gomphotheridiů. Původem jsou tito »sloni« z Afriky a Eurasie a žili od torionu v pozdním miocénu až do vyhynutí rodu během raného pleistocénu, zhruba před 8,5–2 miliony let.
Anancus arvernensis byl vysoký asi 3 metry (9,8 stop), vážil až 5 tun a velmi připomínal moderního slona. Kromě jeho poněkud kratších nohou se Anancus také lišil od moderních slonů tím, že jeho kly byly mnohem delší, až 4 metry na délku. Kly byly možná obranné zbraně, a zvířata je užívala jako dnešní sloni. Stoličky ovšem nebyly složeny z lamel jako u pravých slonů, ale měly hrbolky jako tapír či prasečí stoličky. Pravděpodobně žili v lesích, jedli větve a listí stromů a keřů a vyhrabávali hlízy a kořeny v lesní půdě. Ještě na hranici mezi třetihorami a čtvrtohorami byl náš Anancus arvernensis velmi hojný a právě tento druh se živil listy stromů. Jejich vymizení se dává do souvislosti s tím, že lesy ustoupily stepím, savanám a pastvinám. Byl postupně nahrazen pravými slony.
Nejstarším známým druhem rodu Anancus je A. perimensis. Jeho zkameněliny byly objeveny před 8,5 miliony lety v Pákistánu. Rod vstoupil do Evropy přibližně před 7,2 miliony lety a asi před 7 miliony let se rozptýlil do Afriky. V Číně se objevil asi před 6 miliony let (A. sinensis). Rod Anancus zmizel z Asie a Afriky kolem konce pliocénu, přibližně před 2,6 miliony let. Náš Anancus arvernensis byl posledním přeživším druhem, který vyhynul během raného pleistocénu, asi před 2 miliony let.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora