České granáty nejsou veliké, většinou nepřesáhnou v průměru 5 milimetrů. Ovšem existuje jeden, který je velký jako holubí vejce.
Traduje se, že už císař Rudolf měl ve svých sbírkách český granát velikosti holubího, nebo dokonce slepičího vejce. Ale podle posledních výzkumů zřejmě šlo o záměnu s tyrolským granátem almandinem. Ovšem unikátní rudý granát ve velikosti holubího vejce byl doopravdy nalezen na našem území, a to na začátku 18. století v malé vesničce Šepetely, zhruba kilometr severně od Třebívlic. Našel ho na poli tamní sedlák a je uložen v klenotnici saských kurfiřtů v Drážďanech. Váží téměř 10 gramů. V Muzeu českého granátu v Třebenicích najdeme jiný mimořádný český granát. Jde o nádherný kámen, který v sobě ukrývá i malý zirkon a váží přes 2,5 gramu. Jde o největší současně známý český granát na území České republiky.
Ten drobný drahokam s barvou býčí krve, je kamenem vášně a bouřlivé radosti ze života, a je unikátem, vlastním pouze české zemi. Různé odrůdy pyropů se těží po celém světě a jejich obliba se datuje už od starověku. Pouze české granáty však mají nenapodobitelně dokonalou jiskřivě rudou barvu.
Na Turnovsku se české granáty zpracovávají už od středověku. Podle dochovaných pramenů se granáty nejdříve sbíraly na polích a rýžovaly z nánosů potoků. Později se začalo těžit pod zemí ze svahových štěrků až v hloubce deseti metrů, materiál se na povrchu proséval a plavil. Princip zůstal dodnes podobný, jen ruční práci zastoupila mechanizace.
Mezi ostatními granáty jsou ty české stejně jedinečné jako třeba kolumbijské smaragdy mezi smaragdy či barmské rubíny mezi rubíny. Z historických záznamů byly české granáty vyhledávané již před patnácti sty lety, kdy patřily k drahocenným exportním artiklům. Šperkaři od Pyrenejí až po Kavkaz si české granáty oblíbili zejména pro jejich tmavě červenou barvu, tvrdost a odolnost (snesou žár do 1500 stupňů Celsia). České granáty, přestože se nacházejí v malých velikostech, dokážou po vybroušení rozehrát zajímavé světelné efekty.
Již od středověku lidé granátům přisuzovali řadu vynikajících vlastností. Například prý dodávají životní energii a podněcují k činorodosti, posilují touhu, odvahu a sebedůvěru či chrání přátelství a pomáhají překonat smutek. Údajně tyto kouzelné kameny dokonce umějí pomáhat při srdečních onemocněních, upravují krevní oběh a tlak, pomáhají při léčbě neplodnosti a hojení ran či úpravě metabolismu.
Pro všechny tyto své vlastnosti jsou české granáty odedávna považovány za kameny poutníků a cestovatelů. Často se nosí jako talisman, mnohdy se v rodinách dědí po řadu generací – to jsou třeba typické malé granátové křížky, jež patřívají k nejcennějším rodinným pokladům. Šperky z českých granátů jsou rovněž typickým dárkem svatebním anebo například k promoci, výročím svateb apod. A věděli jste, že ve středověku si rytíři nechávali české granáty zasazovat do své zbroje? Ne jenom pro ozdobu, ale i pro jejich ochrannou moc a pocit nesmrtelnosti, který granát dokáže svému majiteli dát.
S krásou typicky českého kamene se u nás můžete seznámit hned v několika muzeích. Největší sbírku šperků – více než 600 – i nezasazených nebroušených granátů mají v pražském Národním muzeu. Velmi zajímavá je také expozice Muzea českého granátu v Třebenicích, poblíž nichž se tyto pyropy těží, a kolekci granátových šperků najdete i v Galerii Granát v Turnově. Expozice v Třebenicích je mimochodem vystavena v unikátním prostoru bývalého luteránského kostela. Za největší český granát byl donedávna považován granát vystavený v blízkých Drážďanech. Má zhruba velikost holubího vejce a váhu 9,55 gramu. Spolu s dalšími dvěma granáty a 318 diamanty zdobí Řád zlatého rouna, vyrobený pro saského kurfiřta a polského krále Augusta III. Polského v roce 1737. Pro znalce – granát je zde vybroušen do tvaru oboustranného oválného čočkovce. V našich zemích nastala zlatá éra granátu už za císaře Rudolfa II., který si rudé kamínky velmi oblíbil. A byl to právě osobní lékař Rudolfa Boetius de Boot, kdo poprvé použil označení »český granát« a přidával jej drcený do léčivých kapek a mastí. Roku 1762 císařovna Marie Terezie zakázala vývoz surových granátů z českých zemí a tím chránila domácí monopol na tuto surovinu. Díky tomu se za hranicemi prosazoval nejen samotný kámen, ale především umění českých šperkařů. Právě díky těmto českým umělcům a turnovským obchodníkům s drahými kameny se české granáty dostaly k ruskému carskému dvoru, a to koncem 18. století a založily tak jejich světovou slávu. Jiskřivé české granáty byly v minulosti používány jako ozdoba bezpočtu různých předmětů, počínaje třeba hodinkami přes dýmky, čistítky nehtů, jehlice do klobouků či hřebeny až po unikátní pánské granátové náhrdelníky. Dělaly se i ozdobné šňůry složené z těchto drobných drahokamů. Třeba je někde máte doma ještě po babičce schované.
Od éry národního obrození je český granát považován za mineralogický symbol České země.
Václav Ziegler
FOTO – archiv
To naleziště znám…