Severní Čechy byly a dosud jsou známé těžbou hnědého uhlí, které se zde ukládalo v mladších třetihorách v rozsáhlých bažinatých pánvích, obklopených tzv. hnědouhelnými pralesy. Z té doby se nám ovšem vedle uhlí zachovaly i četné zkamenělé pozůstatky tehdejší fauny a flóry. Na některých místech byla zřízena i chráněná území, aby ochraňovala naleziště těchto velmi vzácných pozůstatků tehdejšího života. Jedním z nich bylo i naleziště Merkur. Merkur byla přírodní památka jihozápadně od obce Málkov v okrese Chomutov. Ovšem od roku 2004 došlo zde k několika sesuvům půdy, které způsobily úplný zánik lokality. Předmět ochrany tedy zanikl a přírodní památka byla zrušena v roce 2009. I když, popravdě řečeno, spíše to naleziště bylo přírodou zakryto před chamtivými lidskými zraky i činy. Kdyby bylo na mně, nesouhlasil bych se zrušením ochrany místa.
Původním důvodem ochrany bylo unikátní paleontologické naleziště s výskytem zbytků rostlin a živočichů, kteří žili na břehu třetihorního jezera. Lokalita byla průzkumnými vrty objevena roku 1960 a odkryta na konci osmdesátých let dvacátého století při povrchové těžbě hnědého uhlí. Tvořila ji asi jeden metr mocná vrstva sedimentů ze spodního miocénu, které se usazovaly na břehu jezera. Při odkrytí se nacházela v těsném podloží spodní hnědouhelné sloje. Spolu s mnoha rostlinnými zbytky v ní byly nalezeny řady kompletních nebo téměř kompletních koster želv a hlodavců, které umožnily rekonstruovat místní životní prostředí v době před 18 milióny lety.
Lokalita byla významnou součástí dolu Merkur, který se nacházel asi jeden kilometr severovýchodně od Milžan. Původně malý důl zvaný Josef Karolina František a později Josef byl sice opuštěn, ale v roce 1904 byl jeho provoz obnoven a roku 1912 ho přejmenovali na Merkur. Pracovalo zde až 170 horníků, kteří dobývali 8,5 m mocnou sloj v hloubce do 80 m. Kvalitní uhlí se odváželo lanovkou k železniční trati Prunéřov – Březno. Důl byl uzavřen počátkem třicátých let dvacátého století s celkovou produkcí 900 000 tun uhlí. koncem války otevřen nový Důl Meissner, přejmenovaný v roce 1945 na Důl Šatra. V roce 1951 Důl Šatra změnil název na Důl Libuše a pak v roce 1958 přejmenován na Důl Nástup se třemi podřízenými závody, a to Důl Merkur, Důl Nástup a Výstavbový závod. K 1. 1. 1967 došlo ke sloučení s hlubinným dolem Jana Žižky v Chomutově s novým názvem Doly Nástup se sídlem v Tušimicích
Sama lokalita je geology označována jako Merkur – Sever a řadí se v geologické historii do časného miocénu. V současné době představuje nejstarší známou miocénní lokalitu s nálezy hadí fauny v Evropě východně od Německa. Zdejší hadí společenstvo se vyznačuje vysokou druhovou rozmanitostí (diverzitou). Nalezlo se zde devět druhů hadů řazených do čtyř čeledí, a to hroznýšovití (Boidae – 1 druh), užovkovití (Colubridae – 6 druhů), korálovcovití (Elapidae – 1 druh) a zmijovití (Viviperidae – také jeden druh). Fosílie některých vyhynulých druhů (např. Coluber dolnicensis, Coluber suevicus a Natrix sansaniensis) představují jejich nejstarší známé výskyty na světě. Také zde nalezený druh užovky může představovat nejstaršího fosilního člena rodu Elaphe (rod užovka).
Velmi zajímavý je nález nejen vyjmenovaných druhů, které představují nejstarší známé výskyty na světě či nejstarší druh užovky, ale také nález velkého hroznýšovitého hada rodu Bavarioboa.
Hroznýšovití hadi mají u kloaky patrné zbytky zadních končetin, v podobě malých drápků. Ty byly zjištěny i u našeho hada rodu Bavarioboa. Hroznýšovití jsou starobylou čeledí hadů, jejíž fosilní předkové byli nalezeni už v křídových horninách. Boidea čili hroznýši jsou hadi dosahující značné délky, kteří mají zachovány zbytky zadních končetin a pánve Je zajímavé, že častěji než zbytky koster těchto hadů, se zachovaly jejich zkamenělé výkaly (koprolity). Byly zjištěny v třetihorních uloženinách severních Čech, kde jsou zvláště hojné v diatomitech u Bechlejovic. Výkaly hroznýšovitých hadů se totiž ve vodě nerozpouštějí, nýbrž padnou ke dnu. Po určitém čase v nich kvašením vzniknou plyny, které je nadnášejí, takže mohou být vodou přenášeny často daleko od místa, kde vznikly. V tichých, klidných vodách po určité době znovu klesnou ke dnu, jsou zakryty sedimentem a zkamení.
Výsledkem dlouhého vývoje této čeledi je dnešní velice značná rozmanitost jejich životních forem. K jejich poznání a k poznání jejich vývoje přispěly bezesporu i nálezy na lokalitě Merkur – sever, ale i na dalších českých nalezištích.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora