ČESKÁ NEJ Z PŘÍRODY: Naše největší přeslička

Je pořád únor, ale ona již začíná růst. Já vím, že někdy předbíhá jaro, ale z půdy už vykukují její jarní lodyhy. Jsou nevětvené, nezelené, bělavé, až světle hnědé a později uschnou. Ale jsou to lodyhy, které nesou vrcholový výtrusnicový klas, ve kterém dozrávají výtrusy, základ budoucího pokolení přesliček. Jsou tlusté jako prst a zaobleného zakončení.

Ano, je to naše největší přeslička – přeslička největší, které také někdy říkáme přeslička obrovská. A ona opravdu velká je. Přeslička největší je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká nejčastěji 50–150 cm, vzácněji až 200 cm, vyrůstající z článkovitého oddenku. Jde o skutečně největší druh přesličky v naší republice i v Evropě vůbec. U rostliny se projevuje sezónní dimorfismus, stejně jako u přesličky rolní. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha, kterou jsme si již popsali. V podletí vyrůstá z podzemního oddenku letní, sterilní lodyha. Ta je zelená a přeslenitě větvená. Hlavní stonek má zvláště v mladším stavu žlutavě bílou (jako slonovina) barvu, což je nápadný znak druhu. Střední dutina zabírá cca 2/3 průměru stonku. Jako u ostatních přesliček se v každé uzlině nachází pochva, což jsou vlastně bočně srostlé přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají listy volné konce a tvoří zuby pochvy. Fotosyntézou zásobuje výživnými látkami plazivý oddenek, který je uložen hluboko v půdě. Roste většinou pospolitě ve větších porostech v zastíněných pramenných nivách, u lesních potoků, pramenů a jezírek či lesních rybníčků, osidluje často nekosená prameniště a vlhké louky, někdy roste i v luzích. Vyžaduje spíše bazické, až neutrální půdy.

U nás roste roztroušeně. Místy je celkem hojná, třeba na východní Moravě, ale jinde je zase o mnoho vzácnější, třeba v západních a jižních Čechách. V horách nad 800 m n. m. většinou chybí. Její krásné porosty jsou třeba i v Českém ráji, v Hruboskalsku, nedaleko od Sedmihorek, kde si jeden připadá jak na jaře, tak i v létě jako v dávném pravěku, v době, kdy vznikala ložiska černého uhlí.

Stačí se jen trošku přikrčit a jste ztraceni v porostu této mohutné přesličky a můžete každou chvíli čekat, že na vás z té spleti přesličkových stonků vyhlídne mohutný krytolebec a škaredě zakváká. Zatím se mi to ovšem nepodařilo. Asi to budu letos zkoušet znovu. Co kdyby…

Václav Ziegler

FOTO – wikipedia.org/CC BY 3.0/Petr Filippov