ČESKÁ NEJ Z PŘÍRODY: Naše největší babočka

Babočka osiková je ozdobou naší přírody. Často jsem je potkával ve svém rodném Polabí, ale i na mnohých dalších místech středních Čech, v Českém ráíji i v Podkrkonoší. Babočka osiková (Nymphalis antiopa), je naší největší babočkou s rozpětím křídel 55-80 mm.

Babočky osikové, lidově zvané černopláštník, jsou skutečnou ozdobou našich zahrad, luk i lesů. Často je můžeme spatřit, jak hodují na spadaném a kvasícím ovoci společně s dalšími druhy hmyzu. Pokojně vedle much, vos a dokonce i nebezpečných sršňů. Babočka osiková osídlila ohromnou oblast Euroasie i Severní Ameriky. Spatřit ji můžeme téměř v celé Evropě, v mírných oblastech Asie i v Severní Americe včetně Kanady. S babočkou osikovou se můžeme setkat nejen v nížinách, ale i v horských oblastech. Spatřit ji můžeme v Jeseníkách, v Krkonoších či na Slovensku na Velké Fatře, v Nízkých Tatrách i ve Vysokých Tatrách.

Dospělá babočka osiková u nás často přezimuje. V přirozených dutinách, ale také na půdách domů. Zimní úkryty opouští časně zjara, mnohdy již v březnu. S babočkou kopřivovou, babočkou paví oko či žluťáskem řešetlákovým tak patří k našim nejčasnějším motýlům.

Přezimovavší dospělci mají lem křídel bílý, kdežto čerstvě vylíhlá imaga mají lem nápadně žlutý. To je způsobeno opotřebením křídel a stíráním jemných šupinek pokrývajících motýlí křídla. Žlutý lem doplňují nápadné modré skvrnky objevující se i u některých dalších druhů baboček (babočka jilmová, babočka vrbová či babočka kopřivová). Zbytek křídel je nápadně hnědočerný.

Housenky baboček osikových žijí zpravidla na osikách, břízách, topolech či vrbách. Proto si dospělí motýli nejvíce oblíbili stanoviště v lužních lesích či v blízkosti vodních toků a rybníků. Tam je dostatek výše zmíněných dřevin s dostatkem potravy pro černě zbarvené housenky s řadou nápadných červených skvrn na hřbetě.

Dnes je babočka osiková, i přes značné rozšíření, docela vzácným motýlem a patří tak k zvláštnostem naší přírody a krajiny.

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora