Vyskytuje se především v jižní Evropě, severní Africe a přední Asii, kde je domácím druhem. Jde sice o tažného motýla, a tak lze jednotlivé migrující kusy nalézt až v jižním Švédsku či v Indii. Podle některých zdrojů se vyskytuje také na Madagaskaru. Ptáte se kdo? Inu motýl lišaj smrtihlav. Jako malý kluk jsem byl svědkem líhnutí se lišaje smrtihlava. Stalo se tak na naší zahrádce, která tehdy sousedila s polem pana Čápa, a tam ten rok se zrovna pěstovaly brambory na zimní uskladnění. Inu, stanou se někdy i takové věci a housenka, či spíše několik housenek se celkem lehko dostalo skrz dřevěný plaňkový plot k nám na zahrádku a zakuklilo se pod keři pámelníku.
Lišaj smrtihlav je velký a nápadný motýl z čeledi lišajovitých, jeden z největších motýlů České republiky a Evropy vůbec. Díky kresbě na hrudi, připomínající umrlčí lebku, je bezesporu nejznámějším lišajem – zejména v minulosti pověrčiví lidé věřili, že smrtihlav (který, podobně jako jiní lišajové, v noci přilétá k umělým zdrojům světla) je znamením neštěstí. U nás se lze setkat s migrujícími jedinci, kteří se vzácně usazují v teplejších částech republiky. A protože jsem z Polabí a Polabí za teplejší část naší vlasti bylo vždycky považováno, tak nebylo divu, že se v brambořišti pana Čápa a i u nás, na zahrádce, ten motýl vyskytl. Musím však podotknout, že intenzita výskytu je přitom vázaná na dostatečně teplé počasí na migrační trase, zejména pak v jižní Evropě.
Při délce předního křídla 45–65 mm patří lišaj smrtihlav k největším lišajům vůbec. Přední křídla jsou černošedá s jemnými hnědými skvrnami a vlnkami, zadní křídla jsou hlínově žlutá se dvěma příčnými tmavohnědými páskami, z nichž vnější je širší. Na tmavé hrudi vyniká světlá kresba, která může svým tvarem připomínat umrlčí lebku. Zadeček je po stranách žlutý, středem se táhne tmavohnědý pruh a na každém článku je příčný tmavý proužek. Tykadla jsou krátká a tmavá se světlými, háčkovitými konečky. Sosák je krátký a tuhý.
Housenky jsou relativně pestré, mohou se vyskytovat ve třech barevných formách – převládající barvou je buď žlutá, modrozelená nebo hnědá. Po stranách hlavy mají šikmé tmavé pruhy, které pokračují také na bocích článků těla. Hřbet housenky je modročerně kropenatý. Na posledním článku se nachází esovitě prohnutý růžek, který je zrnitý až trnitý. Kukla je rudohnědá a lesklá, asi 6 centimetrů dlouhá.
Oplodněné samičky první generace přilétají do ČR v květnu a červnu, a kladou vajíčka na živné rostliny. V září a říjnu se pak líhnou motýli generace druhé, kteří jsou neplodní a dále se nemnoží. Přes den motýli odpočívají na kmenech stromů, sloupech či budovách, v noci létají. Lišaj smrtihlav je vynikající letec, dosahující rychlosti i více než 50 km/h. Dospělci se živí olizováním mízy stromů a sáním nektaru z květů, dobře zdokumentována je ale také jejich záliba v medu, pro který jsou ochotni zalézat do včelích úlů, kde sosákem nabodávají zavíčkované buňky s medem a sají jejich obsah. Podle mnoha knižních zdrojů má při tom smrtihlav často přijít o život, existuje však také výzkum z roku 1991, který uvádí, že motýl je schopen včely ošálit napodobováním jejich pachu, a k napadání tedy nedochází. Při vyrušení či ohrožení vydávají dospělci krátké pisklavé zvuky.
Z nakladených vajíček se po 10–12 dnech líhnou housenky. Živí se listy lilkovitých rostlin; ve středoevropských podmínkách je to nejčastěji nať brambor, dále pak rajče, kustovnice cizí, rulík zlomocný a také tabák. Na živných rostlinách se housenky vyskytují jednotlivě. Vývoj housenek trvá v našich podmínkách 40 až 60 dní v období od června do srpna. V konečné fázi vývoje mohou být 12–15 cm dlouhé, a tlusté jako lidský palec. Podobně jako dospělec, také housenka je schopna vydávat varovné zvuky při ohrožení či kontaktu – vrže kusadly. Před kuklením se housenky zahrabávají do země 15–40 cm hluboko a vytvářejí si prostornou dutinu, ve které se kuklí. Pokud se kukla nevylíhne včas, ve středoevropských podmínkách zpravidla nepřežije zimu – k přezimování dochází jen ve výjimečně mírných letech.
Lišaj smrtihlav je častým námětem poštovních známek s tematikou motýlů. Však daleko častěji je předmětem mnohých lidových báchorek, včetně těch, které ho pasují do role tvora přinášejícího smrt. Ale nebojte se. Je docela neškodný a navíc krásný, že si plně zaslouží, abychom ho chránili!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora