Letošní smutné svátky vánoční končí, přiblížil se i konec roku, který nebyl z hlediska lidské historie tak krásný a dobrý, jak jsme si ho přáli před rokem. A bude tu nový leden a budeme si přát opět vše krásné a dobré. Kéž by se to splnilo! Ale sami k tomu přispět musíme. Všichni. A chceme-li, hledejme ve všem to dobré. A učme se. Třeba od přírody. Ale ne tím, že do ní vstoupíme halasně a s pokřikem či s pocitem jejího vládce, který smí všechno! Ne, pojďme do ní s pokorou a tiše pozorujme. Pak spatříme spoustu krásných věcí, pro které je možno žít. Třeba i »létající drahokam«, jenž odvodil své jméno, alespoň v našem krásném jazyku od prvního měsíce roku. Od ledna! A skutečně hledejte!
Budete-li někdy hledat nějakého pestrého ptáka, nechoďte do tropů. Stačí vám, když vyrazíte k nějakému čistému vodnímu toku, i třeba v Praze, a uvidíte tam na větvičce vrby sedět ledňáčka, jak číhá na rybku. Ano, ledňáček říční je jedním z našich nejpůvabnějších ptáků. Pro své krásné zabarvení se mu říká »létající drahokam«. K životu potřebuje čisté řeky, potoky a jezera. A dokonce ho uvidíte i u rybníků, které se příliš nehnojí. Či u tůní mlýnských struh. Ledňáček obývá celou Evropou a velkou část Asie. Jeho pískání nás láká k vodním tokům od Španělska až na sever po Skotsko a Skandinávii a setkat se s ním můžeme i na území severní Afriky. Jeho rozšíření pokračuje na východ až k Japonsku nebo na jihu k Šalamounovým ostrovům. Stejně jako další milovníci čistých vod je dnes ohrožen jejich znečišťováním.
Ledňáček říční je o něco větší než vrabec. Na délku měří 17–20 cm a váží 35–56 g. Dožívá se sedmi let. Má oranžové bříško, korálově červené nohy, modrou hlavičku, zářivě modrozelená záda a modrá křídla. Má dlouhatánský zašpičatělý zobák, aby se snáz dostal k potravě. Rád si smlsne na rybkách do 11 cm, na žabkách nebo vodním hmyzu. Protože jen zřídka chytá ryby přímo z letu, potřebuje těsné blízkosti vody větve, na nichž pozorně číhá a ze kterých se obratně vrhá do vody. K životu potřebuje nejen čisté řeky, potoky a jezera, ale také skoro vodorovné pobřežní stěny. V těch si vyhrabává svá hnízdiště. V ČR žije celoročně. Přestože se jeho počet zvyšuje, řadíme ho mezi silně ohrožené, a tudíž i přísně chráněné druhy.
Je to skutečný náš skvost živé přírody, nádherně vybarvený a k tomu ještě nejpestřejší. Zcela určitě si zaslouží naši ochranu! A dejme mu ji, ostatně jako celé přírodě, tedy i lidem, kteří jsou její nedílnou součástí.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora