Naše hory skrývají lecjaké poklady. A Krakonoš v Krkonoších je na to mistr nad mistry. Ve svých zahrádkách ukrývá zejména tzv. glaciální relikty z dob ledových, které se mu podařilo i přes oteplení v době poledové zachovat. Mezi ně patří i všivec krkonošský.
Všivec krkonošský je drobná poloparazitická bylina, druh rodu všivec. Je endemitem (což znamená, že roste pouze v Krkonoších!) a glaciálním reliktem na české i polské straně hor a v obou zemích je považován za ohroženou rostlinu.
Tento druh byl popsán v roce 1880 podle rostlin sesbíraných v Krkonoších, a proto rostliny z Krkonoš jsou uváděny jako nominátní poddruh, všivec krkonošský pravý.
Botanici však dokážou rozeznat sedm až devět poddruhů, které se odlišují barvou i tvarem květů a listů. U nás a v Polsku roste pouze nominátní poddruh, čili ten poddruh, podle kterého byl všivec sudetský popsán.
Druh je rozšířen cirkumpolárně od severu Skandinávského poloostrova přes poloostrov Kola, severní Ural, Sibiř a Altajský kraj až na Kamčatku na Dálném východě. Dále roste i v Severní Americe od Aljašky až po východ severní Kanady. Mimo subarktické a arktické pásmo roste všivec krkonošský pouze v Krkonoších, které jsou asi 2500 km daleko od nejbližšího místa dalšího výskytu, které leží až na poloostrově Kola.
Tato biogeografická rarita se vyskytuje v Krkonoších v alpínském a subalpínském stupni na rašeliništích nebo jejich podmáčených okrajích, prameništích, na březích potůčků, v terénních prosedlinách nebo poblíž mokvavých skal v karech a na lavinových svazích. V těchto místech leží sněhová pokrývka pět až sedm měsíců a krajina zde má tundrový charakter. Současná nejvyšší lokalita se nachází v nadmořské výšce 1450 a nejnižší ve výšce 1170 m n. m. Podstatně více jedinců roste na české straně, tam se vyskytují na 12 oddělených lokalitách a na polské straně na jen na sedmi.
Nízká rostlina charakterizována jako vytrvalý poloparazit, který vyrůstá z krátkého vodorovného a málo větveného oddenku s obvykle jednou přímou a nerozvětvenou lodyhou dorůstající do výšky 10 až 25 cm. Lodyha je na bázi krátce vystoupavá, oblá a bývá neolistěná nebo má jeden až dva vzpřímení listy. Většina listů je ve volné přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté a jejich lysé, peřenosečné čepele s protáhlými trojúhelníkovitými úkrojky jsou v obryse vejčitě kopinaté a 3 až 5 cm dlouhé. Květy vyrůstají nahloučeny v koncových hroznovitých květenstvích, dolní mají krátké stopky a horní jsou přisedlé. Listeny spodních květů bývají podobné listům a jsou delší než květy, výše postavené listeny jsou celokrajné a kratší než květy. Kalich je úzce zvonkovitý, nepravidelně pěticípý a vytrvalý. Dvoupyská koruna, 15 až 20 mm dlouhá, je růžová až světle fialová a trubku má kratší než kalich. Horní pysk je tmavší a výrazně přilbovitý, dolní pysk je trojlaločný a kratší. Čtyři tyčinky s prašníky jsou lysé.
Již v průběhu srpna a září se zakládají nadzemní pupeny, které přezimují obklopeny jen suchými listy přízemních růžic a uschlými lodyhami. Po přečkání zimy pupeny vyraší a prvé lístky se objeví koncem května a počátkem června. Následně velmi rychle vyrostou listové růžice i lodyhy s květy, které od července do srpna postupně vykvétají. Květy jsou opylovány převážně čmeláky, částečně i motýly a mouchami nacházejícími v květech nektar. V případě neopylení hmyzem dojde při stárnutí květu k samoopylení ohnutím čnělky pod prašníky. Tobolky se semeny dozrávají postupně, na rostlině jsou současně vysypané i ještě nedozrálé.
Všivec krkonošský není vyhraněný poloparazitický druh, parazituje široké spektrum hostitelské rostlin, od kapraďorostů přes traviny až po dřeviny. Z oddenku téměř nevyrůstají normální niťovité kořínky, většinou jen kořínky napojující na kořeny, s kterými se setkají a čerpají z nich vodu a minerální látky; někdy se připojí i na kořeny vlastní. Jedna rostlina parazituje současně i více druzích rostlin.
Všivec krkonošský pravý je ohrožen každou zásadní změnou ve vegetačních, půdních i hydrologických podmínkách. Je pro něj nebezpečný i rozšiřující se turistický ruch, včetně lyžování na nízké sněhové pokrývce, kdy dochází k poškození přezimujících pupenů. Ničen je i pastvou jelení a srnčí zvěře, která ho vytrhává z půdy. Mezi přírodní nebezpečí patří přívalové deště, které působí erozi půdy a novou modelaci terénu. Stejné nebezpečí hrozí při sesuvech způsobených sněžnými lavinami.
Pro zajištění maximální ochrany byl vyhláškou MŽP 395/1992 Sb. (§1) i Červeným seznamem rostlin (C1t) zařazen mezi kriticky ohrožené druhy. Je také uveden v příloze č. II Bernské úmluvy o ochraně planě rostoucích rostlin.
Je však moc hezký, tak ho netrhejte!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora