Mé psaní není tentokráte vzpomínkou na svátek sv. Silvestra, ale řekněte sami, vždyť ten svátek si bez křenu nedovedeme ani představit. Řekněte sami, co by byl vepřový ovar bez křenu! A dobrého chleba, dodávám já. A když je teď čas zabíjaček?
Křen (Armoracia) je nevelký rod rostlin z čeledi brukvovité, zahrnující celkem 3 druhy. Je přirozeně rozšířen v Evropě a Asii. Křen selský se vlivem pěstování rozšířil i do jiných oblastí mírného pásu. Za oblast původu je považována Moldávie a jižní Ukrajina, kde roste v úvalech větších řek. V Evropě se vyskytuje ještě křen velkoplodý. Je to panonský endemit, vyskytující se nepříliš často na jihovýchodě Slovenska, v Maďarsku, Rumunsku a Srbsku. Druh Armoracia sisymbrioides je rozšířen v západní i východní Sibiři a na ruském Dálném východě. Ovšem, náš křen je slavný křen selský. Starověké řecké kolonie – ležící na březích Černého moře – kupovaly křen od Skythů. U nich »neprošel« – považovali ho za příliš ostrý. Evropa se o křenu dozvěděla až koncem 15. století, a to jen proto, že hledala lék proti moru a s překvapením zjistila, že kupci, i když žili v morovém městě, se nakazili velmi, velmi zřídka!!! Ukázalo se, že jednoduše žvýkali kořeny křenu!!! Později se křen dostal do královských zahrad v Anglii a Francii, ale tam se používal pouze jako lék, protože cizí chuťové buňky byly příliš choulostivé. U nás se pěstuje právě od toho 15. století a pěstování této pochutiny a se rozšířilo i do dalších netropických oblastí Eurasie, severní Afriky, Severní Ameriky i na odlehlý Nový Zéland. Tato rostlina z území slovanských zemí zahájila svou cestu do velkého Světa. V dnešní době se již pěstuje v mnoha zemích. Díky ní Slované neznali mnoho nemocí, ani nebyli obézní. Měli výborné trávení, bez problémů jedli tučná jídla a netrpěli dušností.
Ve volné přírodě křen nejčastěji vyrůstá v hlubokých půdách na vlhkých i polostinných místech podél vodních toků nebo nádrží. Třeba v Srbsku u Berounky, tam ho tedy roste! Ovšem nejslavnější odrůdou se stal křen selský malínský, podle Malína u Kutné Hory, jehož sláva je opravdu světová. Říká se, že malínský křen je nejlepší na světě a i velmi, velmi dobré pivo se k němu přirovnává (rčení »pivo jak malínský křen!«).
Křeny jsou vytrvalé rostliny s mohutným dužnatým kořenem válcovitého tvaru z jehož hlavy vyrůstá více lysých lodyh dorůstající do výše 50 až 120 cm. Lodyhy jsou přímé, na průřezu oblé, uvnitř duté a podélně rýhované, výše se lodyhy obvykle větví. Dlouze řapíkaté listy u báze lodyhy jsou silně nahloučené a dorůstají obvykle do délky 20 až 50 cm a šířky 7 až 20 cm. Výše postavené lodyžní listy jsou střídavé a mají jen krátké řapíky nebo jsou přisedlé, po obvodě bývají celistvé či různě dělené a často zvlněné; všechny listy jsou lysé. Ve vyšších částech lodyh vyrůstají na tenkých stopkách drobné bílé oboupohlavné květy vytvářející bohatá hroznovitá květenství, která se postupně s tvorbou plodů prodlužují a rozvolňují.
Křen selský se často pěstuje jako kořenová zelenina. Kořene se pro svou palčivou chuť (obsahuje hodně hořčičných silic, sinigrin) používá jako přílohy k různým masitým pokrmům nebo ze sladších druhů se vaří omáčky. Ve fytoterapii se strouhaného kořene používá jako léčivého prostředku hlavně na špatně se hojící rány, zanícené klouby, při chřipce, zápalu plic i preventivně proti rozličným nemocem, např. i rakovině. Pro vitamín C byl námořníky používán proti kurdějím.
Lidé ho z generace na generaci pěstovali pod svými domy – lidé zmizeli – křen zůstal. Bez křenu se dříve neobešla žádná hostina! Všechna tučná jídla se podávala jen s ním. S křenem se podávalo želé, uzeniny, klobásy, husy, kachny a dokonce i ryby. Zkrátka ke všemu! Nakládaly se okurky, mrkev, houby, ochucoval je křen, mazal se na chleba. Do všech okurek, které se nakládaly do sudů, dávali křen i s listy a kořeny – pak neplesnivěly. Křen je potravina, koření a dokonce i lék. Je to všechno.
Především je to nejsilnější antibakterikum na světě. V křenu je mnohem více vitaminu C, než ve všech citrusových plodech dohromady – na kurděje, paradentózu byl prvním lékem. Na artritidu, artrózu – potíral se a aplikoval vnitřně. Odstraňuje usazeniny, přebytečné soli z těla. Působí proti plísním/ antimykotikům, spaluje tuky. Víte, jak jednoduše se dá vyléčit obyčejná rýma nebo dokonce zánět dutin? Vezměte křen, nastrouhejte ho, namažte na krajíc kváskového chleba a rozžvýkejte. Hlavně ho nepolykejte! Jen žvýkejte a táhněte nosem! I když máte ucpané všechny dutiny, projde to. Pokud ne hned, tak napotřetí nebo napočtvré.
Tímto způsobem se léčí i angína a spála. Když ho rozžvýkáte, můžete ho prostě vyplivnout. Užívání křenu obnovuje normální funkci střev. Problémy s ledvinami? No, už jste vyzkoušeli křen? Regeneruje, léčí a je také dobrým diuretikem. Je to i afrodiziakum pro muže i ženy. Válečníci na Východě si omývali rány vodou, do které byl předtím vložen křen. Přináší úlevu od bolesti a pomáhá při omrzlinách a gangrénách. Ženy takovou vodu používaly k redukci pih. Novorozence koupaly v křenové vodě, ale nakonec je umyly v čisté. Křen je jedlý, ale pokud si ho necháte dlouho na kůži, můžete dostat spáleninu. Maso se balilo do křenových listů, aby vydrželo déle čerstvé. Používali ho k vyhánění nejrůznějších parazitů z těla, včetně lamblie. O křen mají velký zájem Japonci. Nyní mají jeho plantáže. V křenu se našlo mnoho minerálních solí, přes 20 položek, fytoncidy, hrst vitamínů, bílkoviny, alkaloidy, karoten a dokonce luminiscenční enzym. Hle, takový je křen!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
Jj ten mohu!