Komorní hůrka (německy Kammerbühl) je kopec (503 m n. m.) na Chebsku a zároveň národní přírodní památka o rozloze 7,08 ha na katastru místních částí měst Chebu a Františkových Lázní – Skalky a Slatiny. Komorní hůrka je součástí Geoparku Egeria, části Česko-bavorského geoparku.
Komorní hůrka je jednou z nejmladších čtvrtohorních sopek (vulkánů) na území České republiky. Jedná se o zalesněný kopec – sypaný (struskový) kužel, tvořený vulkanickým materiálem. V jeho odlesněné východní části je opuštěný jámový lom, štola a skalní výchozy. Lokalita se nachází na území geomorfologické jednotky (celku) Chebská pánev.
V řadě pramenů, včetně seznamu chráněných území AOPK ČR, je citována původní domněnka, že Komorní hůrka je nejmladší sopkou, která byla v minulosti činná na území České republiky. Ve stínu věhlasu Komorní hůrky zůstává poněkud skryto povědomí o další čtvrtohorní sopce Chebska Železné hůrce, vzdálené od Komorní hůrky asi 14,5 km vzdušnou čarou směrem na jihovýchod. Údaje o stáří obou sopek se pohybují v rozmezí 200 000 až 1 milión let. Podle radiometrického měření (datování) je stáří Komorní hůrky nejčastěji odhadováno na 250 000–400 000 let. Dle nejnovějšího průzkumu z počátku 21. století by mohlo stáří Železné hůrky být 150 000–400 000 let, čímž není vyloučeno, že nejmladší sopkou na území České republiky by mohl být právě tento čtvrtohorní vulkán.
Komorní hůrka vznikla ve čtvrtohorách na dně vysychajícího slaného jezera erupční aktivitou tzv. strombolského typu, pojmenovanou podle stejnojmenné sopky v Tyrhénském moři. V závěrečné fázi jícen sopky vyplnil čedič (olivinický nefelinit) a překryl i oblast sopečného popela na jihozápadní straně sopky.
Kopec je torzem struskového kužele malého čedičového vulkánu, vystupujícího z Chebské pánve na křížení chebsko-domažlického příkopu a západního okraje oherského riftu. Jde o vulkanický vrch stratovulkánového typu s projevy střídajících se erupcí bazaltoidních lávových výlevů a vulkanického popela. V usazených tufech se vyskytují nejen sopečné pumy, ale i xenolity vytržené erupcí z okolního pláště metamorfitů a granitů. Vzácně lze v této lokalitě nalézt i porcelanity.
Profil Komorní hůrkou: a) podloží Komorní hůrky, b) sopečné vyvrženiny-tufy, c) přívod lávy a povrchový lávový proud, d) předpokládaný tvar sopečného kužele a kaldery sopky, e) nadložní usazeniny
Sopečné strusky a tufy, obsahující bazaltoidní sopečné pumy o velikosti až 50 cm, se v jámovém lomu těžily tak intenzívně, že torzo struskového kužele v průběhu 20. století prakticky celé zmizelo.
Přestože hlavní význam lokality spočívá v dokladu tektonických jevů ve kvartéru, je zároveň významná z botanického hlediska. Nejpestřejší je opuštěná těžební jáma. Rozhodujícím faktorem je oslunění plochy chráněné před větrem a výživný substrát sopečných tufů. V prostoru opuštěné jámy bylo zaznamenáno více než 100 druhů cévnatých rostlin. Nejcennější rostlinou je vstavač kukačka Tamní populace je sledována již od roku 1995. V posledních deseti letech zde počet kvetoucích jedinců jen jednou klesl pod tisíc. Na jaře 2021 zde bylo napočítáno asi 4200 rozkvetlých rostlin.
O Komorní hůrku se intenzívně zajímal i Johann Wolfgang Goethe. Nebyl pouze znamenitý literát, ale také vzdělaný přírodovědec. V Česku pobýval celkem 17krát a až na jedinou výjimku jezdil vždy do západních nebo severních Čech. Komorní hůrku navštívil poprvé v roce 1806. Nesl si s sebou německý dopis-spis Ignáce Antonína Borna O vyhaslé sopce u města Chebu (Praha, 1773), který byl původně adresován hraběti Františku Josefu Kinskému – muži, který jako první rozeznal, že Komorní hůrka je sopka a že nevznikla usazováním hornin ve vodním prostředí, jak se do té doby soudilo. Goethe už tehdy v souladu s Bornem připustil, že jde o sopku. A vracel se sem ještě v letech 1811, 1820 a 1822. Naposledy sopku navštívil společně s hrabětem Kašparem Šternberkem, švédským chemikem Jönsem Jacobem Berzeliem (ten okamžitě poznal, že jde o vulkán) a chebským radou Josephem Sebastianem Grünerem (asi 1779–1864). Byl to právě Goethe, kdo navrhl hraběti Šternberkovi (pod vlivem původního návrhu Borna), aby dal do nitra kopce razit štolu. Schematický průřez čtvrtohorním vulkánem Komorní hůrka. Kvůli zajištění peněz byl tento návrh realizován Kašparem Šternberkem až po Goethově smrti. V roce 1837 byla dokončena ražba 300 metrů dlouhých důlních chodeb do nitra Komorní hůrky, které přinesly nezvratný důkaz o jejím vulkanickém původu. Na vstupním žulovém portálu do nyní už zavalených štol to dosud připomíná pamětní nápis: DEN NATURFREUNDEN GEWIDMET von G. K. STERNBERG MDCCCXXXVI (Přátelům přírody věnoval hrabě Kašpar Šternberk – 1837). Komorní hůrka stojí za zhlédnutí!
Václav Ziegler