Čínští a britští neurofyziologové při pokusech s nositeli klinické deprese zjistili, že pozitivní účinek poslechu klasické hudby je způsoben tím, že synchronizuje aktivitu dvou oblastí mozku – přilehlého corpus callosum a okrajového striata. Zjištění vědců byla zveřejněna v článku ve vědeckém časopise Cell Reports.
»Obě tyto oblasti mozku jsou často označovány jako součást „rozšířené“ amygdaly, klíčové oblasti mozku, která je zodpovědná za zpracování emocí. Naše experimenty ukázaly, že klasická hudba zvláštním způsobem synchronizuje aktivitu mozkových okruhů v mozkové kůře, přídatném tělísku a okrajovém striatu,« uvedl Sun Po-min, profesor Šanghajské univerzity.
Vědci tento objev učinili při pozorování mozkové aktivity 23 dobrovolníků s těžkou klinickou depresí, do jejichž mozku byla implantována sada elektrod. Neurofyziologové využili této situace ke studiu toho, jak na lidský nervový systém působí klasická hudba, která se často používá jako součást různých terapií v boji proti klinické depresi.
K získání těchto informací vědci sledovali, jak se mění aktivita nervové soustavy dobrovolníků při poslechu hudby.
Pro získání těchto informací vědci sledovali, jak se mění aktivita nervového systému dobrovolníků při poslechu hudebních děl s jasně definovaným emocionálním kontextem. Mezi ně patřila Čajkovského Šestá symfonie, která v posluchačích vyvolává smutek, a Beethovenova Sedmá symfonie, která obvykle vyvolává opačné emoce.
Výzkumníci požádali dobrovolníky, aby tyto skladby poslouchali po dobu jednoho týdne a každou skladbu ohodnotili. Během poslechu hudby vědci sledovali změny v mozkové aktivitě a analyzovali data pomocí systému strojového učení, který vytvořili. Výsledky jejich výpočtů ukázaly, že klíčovou roli v pozitivních účincích poslechu hudby hrají dvě oblasti mozku – corpus callosum a okrajové striatum.
Poslech hudby vedl k synchronizaci nízkofrekvenční theta aktivity v těchto oblastech a v přidružených oblastech mozkové kůry, přičemž pozitivní účinek klasické hudby se zvyšoval s úrovní synchronizace. Vědci poznamenávají, že síla účinku Beethovenových a Čajkovského skladeb na náladu pacientů nezávisela primárně na emočním zabarvení těchto symfonií, ale na tom, jak moc se pacientům líbily. To by se mělo zohlednit při výběru hudby pro terapii deprese, uzavřeli vědci.
(cik, TASS)