Evropští vědci poprvé zaznamenali rentgenové záření produkované hvězdným větrem, obdobou slunečního větru, v bezprostřední blízkosti tří hvězd podobných svou velikostí a fyzikálními vlastnostmi Slunci. Tato měření potvrdila jeho existenci a naznačila neobvykle velkou sílu hvězdného větru, uvedla Vídeňská univerzita.
»Vyvinuli jsme algoritmus, který nám umožnil oddělit rentgenové záření z hvězdného větru a astrosféry od ostatních zdrojů rentgenového záření, což nám poprvé umožnilo detekovat signál, který vznikl interakcí mezi hmotou v mezihvězdném prostředí a ionty kyslíku přítomnými ve hvězdném větru tří různých svítidel. To výrazně rozšířilo naše chápání povahy těchto částicových toků,« uvedla vedoucí vědecká pracovnice Vídeňské univerzity Christina Kisljaková, jejíž slova cituje tisková služba univerzity.
Kisljaková a její kolegové učinili tento objev během pozorování rentgenové luminiscence tří blízkých hvězd podobných Slunci – 70 Had, epsilon Eridanus a 61 Labuť -, které vědci provedli s pomocí evropského orbitálního teleskopu XMM-Newton. S jeho pomocí astronomové sledovali, kolik rentgenového záření produkují ionty kyslíku z hvězdného větru při srážkách s neutrálními atomy v mezihvězdném prostředí.
Jak vědci vysvětlují, při těchto srážkách vznikají rentgenové fotony se specifickými vlnovými délkami a energiemi, které umožňují jejich rozlišení od jiných rentgenových paprsků produkovaných samotnými zářiči a jinými objekty ve hvězdných systémech. Na základě této úvahy vědci změřili sílu rentgenové luminiscence atomů kyslíku v těch oblastech vesmíru, kde se pravděpodobně nachází astrosféra tří studovaných hvězd.
Tato měření a následné výpočty ukázaly, že všechny tři hvězdy produkují velmi silný hvězdný vítr, který hustotou a koncentrací hmoty převyšuje svůj sluneční protějšek přibližně 10-66krát. To naznačuje, že 70 Serpens, Eridanus epsilon a 61 Swan vyvrhují do vesmíru a ztrácejí podstatně více hmoty než Slunce, což je pravděpodobně způsobeno vysokou úrovní magnetické aktivity těchto hvězd.
Jak Kisljaková a její kolegové doufají, následná pozorování hvězdného větru v systémech, kde se vyskytují planety, umožní vědcům poprvé sledovat, jak tento proud částic produkovaný vzdálenými hvězdami ovlivňuje vlastnosti a složení atmosféry potenciálních analogů Země i obřích planet. To má zásadní význam pro posouzení toho, jak vysoká aktivita hvězd ovlivňuje jejich vhodnost pro vznik a existenci života.
Sluneční vítr, stejně jako jeho hvězdné protějšky, je proud protonů a dalších nabitých částic, který je nepřetržitě vyzařován Sluncem a dalšími hvězdami a vytváří kolem nich »bublinu« horkého, řídkého plazmatu, kterou astronomové nazývají heliosféra nebo astrosféra. Tyto struktury interagují s atmosférami planet a hmotou komet a asteroidů, což ovlivňuje jejich chemické složení a vlastnosti.
(cik, TASS)