Nezlobte se na mne, že opět vám chci přiblížit pravěkou faunu, která žila na našem území. Ono je to pro mne velmi lákavé. Palaeoloxodon je vyhynulý podrod prehistorického chobotnatce, který se vyskytoval v několika druzích. Kosterní pozůstatky byly nalezeny v Bilzingslebenu v Německu, na Kypru, v Japonsku, na Sicílii, na Maltě a také v Anglii během výkopových prací na Eurotunelu.
Tento jedinec byl nalezen společně s předmětem vyrobeným člověkem Homo heidelbergensis a pocházel z doby před 400 tisíci lety. Jeho pozůstatky byly nalezeny i u nás. Palaeoloxodon patří do rodu Elephas, a je tudíž příbuzným druhem slona indického. Palaeoloxodon se někdy nazývá lidově »Slon s přímými kly«, které měl poddruh Elephas Palaeoloxodon antiquus. Celý podrod Palaeoloxodon začal vymírat před 30 000 lety, pravděpodobně pod vlivem příliš silné konkurence ze strany mamutů. Druhy žijící v Japonsku možná přežily o trochu déle. Poslední druh palaeoloxodona, který přežíval v trpasličí formě na středomořských ostrovech, vymřel asi před 3000 lety. Některé podruhy tohoto rodu mohly mít odhadovanou hmotnost přes 20 000 kilogramů, a tak byl největším známým suchozemským savcem všech dob. V průměru však tento živočich vážil spíše »jen« kolem 12 tun. Některé podruhy však byly malé. A tak je nazýváme »trpasličí«.
Ve starověku byly na Sicílii objeveny kosterní pozůstatky palaeoloxodona. Z předpokladu, že tehdejší místní obyvatelé neznali stavbu kostry slona, se lze domnívat, že otvor v lebce, z které vyčnívá chobot, byl tehdy považován za otvor pro jediné obrovské oko. To možná dalo vzniknout mýtům o kyklopech, se kterými se na své pouti domů z bojů o Tróju setkal hrdina Odysseus z Ithaky. Náš popisovaný slon patří mezi typickou faunu eemského interglaciálu (doby meziledové) střední a západní Evropy, které říkáme fauna antiquová, právě podle našeho slona. Ta zvířena byla charakteristická pro teplá a vlhká období s převahou lesa.
Poslední antiquová fauna se vyskytovala v poslední době meziledové. Kromě již našeho slona lesního a nosorožce Merckova se tehdy vyskytovalo i mnoho současných evropských lesních druhů jako jsou jelen, srnec, tur, bizon, ale také veverka či myšice lesní. Takže dokonce s námi žijí i jeho pamětníci.
Václav Ziegler