Česká a uherská královna a rakouská vévodkyně Marie Terezie z rodu Habsburků se narodila 13. května 1717 ve Vídni. Panovnicí nad habsburskými zeměmi se stala v roce 1740 po smrti svého otce, římského císaře a českého a uherského krále Karla VI. Byla zároveň jedinou vládnoucí ženou na českém trůně, královskou českou korunu přijala v katedrále svatého Víta na Pražském hradě v květnu 1743.
Od roku 1745 se jako manželka Františka I. Lotrinského, jemuž porodila 16 dětí (pět synů a 11 dcer), stala rovněž římskoněmeckou císařovnou.
Marie Terezie panovala dlouhých 40 let. Za mlada prý byla plná života a někdy až rozpustilá, milovala hudbu a hry. Postupem času se stala ztělesněním důstojné a majestátní panovnice. Zavedla ve své říši jednotnou měnu, nový systém daní, zreformovala správu, systém měr a vah, soudnictví a školství a podporovala i rozvoj průmyslu. Ve válkách o dědictví rakouské a v sedmileté válce sice ztratila Slezsko a Kladsko, zbytek říše se jí podařilo uchovat pro habsburskou dynastii neporušenou.
Dva z jejích synů, Josef II. a Leopold II., po ní usedli na rakouský trůn. Josef II. do historie vstoupil především vydáním tolerančního patentu, umožňujícího i jiné než katolické náboženství, a zrušením nevolnictví. Nejmladší dcera Marie Terezie Marie Antoinetta se vdala za francouzského krále Ludvíka XVI. a za revoluce byla popravena gilotinou. Marie Terezie zemřela 29. listopadu 1780. Skonala zřejmě na následky prudkého nachlazení, které si v 63 letech uhnala při lovu bažantů.
(zr)