Francouzský herec Alain Delon zemřel ve věku 88 let. Informovala o tom agentura France-Presse s odvoláním na společné prohlášení jeho tří dětí. Uvádí se, že zemřel ve svém domě ve francouzské obci Souls obklopen dětmi a rodinou.
Delon se narodil 8. listopadu 1935 na pařížském předměstí Sceaux. Jeho otec byl filmový režisér a matka pracovala jako lékárnice. Po rozvodu rodičů byl vychováván v pěstounské rodině. V roce 1952, ve svých 17 letech, narukoval do expedičního sboru námořní pěchoty a byl vyslán do Indočíny, kde v té době probíhala válka. Po návratu do Francie pracoval jako číšník, nakladač a roznašeč novin.
V roce 1957 debutoval Alain Delon na velkém plátně menší rolí ve filmu Yvese Allegra Když se do toho plete žena. V roce 1958 si zahrál hlavní roli v melodramatu Pierra Gaspara-Yui Christine.
Po uvedení v thrilleru René Clémenta Na jasném slunci (1959) a dramatu Luchina Viscontiho Rocco a jeho bratři (1960) se stal nejen jedním z nejpopulárnějších francouzských herců, ale proslavil se i za hranicemi země. Podle kritiků se Delon v těchto filmech projevil jako jemný a komplexní dramatický herec.
V roce 1962 si Delon zahrál v dramatu Luchina Viscontiho Leopard s Burtem Lancasterem a Claudií Cardinale. Za tuto roli byl v roce 1964 nominován na Zlatý glóbus jako nejslibnější mladý herec. V témže roce hrál v dobrodružné komedii Christiana-Jacquese Černý tulipán.
V roce 1968 hrál spolu s Romy Schneiderovou, Mauricem Ronetem a Jane Birkinovou jednu z hlavních rolí v kriminálním dramatu Jacquese Dereuxe Bazén, které se později stalo kultovním filmem. V roce 1984 se na plátna kin dostalo melodrama Bertranda Bliera Náš příběh s Delonem v hlavní roli, za které byl oceněn francouzskou cenou César jako nejlepší herec. V roce 1998, po neúspěchu akčního filmu Christiana Feshnera Jedna šance pro dva, v němž Delon hrál s Jean-Paulem Belmondem a Vanessou Paradisovou, herec oznámil odchod do filmového důchodu. V roce 2000 však souhlasil s rolí v komedii Bertranda Bliera Herci s Belmondem, Gerardem Depardieu a dalšími. Podílel se také na natáčení třídílného televizního filmu Fabio Montale (2001), v televizním seriálu Frank Riva (2003-2004) a v televizním filmu Lev (2003). V roce 2006 se na plátna kin dostala komedie Toma Langmanna Asterix na olympiádě s jeho účastí.
Alain Delon v roce 1979 hrál i v sovětské politické detektivce Alexandra Alova a Vladimira Naumova Teherán-43 a v roce 2012 v jedné z neotřelých komedií Šťastný nový rok, maminky!, v níž hrál sám sebe.
V květnu 2017 Delon opět oznámil konec své herecké kariéry. Celkem hrál ve více než 100 filmech. Po celá desetiletí zůstával ideálem mužské krásy a sexsymbolem světové kinematografie. Podle kritiků úspěch jeho filmové kariéry zajišťoval nejen bezvadný vzhled, ale i přirozený herecký talent. Úspěšný byl zejména v rolích postav, které v sobě spojovaly »duši ďábla« a »tvář anděla«.
Alain Delon opakovaně působil také jako producent a režisér. V roce 1964 založil vlastní filmovou společnost Delbeau Productions a v roce 1970 produkoval svůj první film – gangsterku Jacquese Dereho Borsalino, v níž hrál hlavní roli. Celkem se podílel na uvedení více než 20 filmů. V letech 1981 a 1983 natočil Alain Delon akční filmy V kůži policisty a Nezdolný a zahrál si v nich i hlavní role.
Alain Delon byl nositelem Řádu čestné legie. Dále mu byla udělena italská filmová cena »David di Donatello« (1972), cena na filmovém festivalu v Berlíně za přínos kinematografii (1995), čestné uznání na Mezinárodním filmovém festivalu v Marrákeši (2003) a cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě za přínos světové kinematografii (2005). Dne 19. května 2019 mu byla na filmovém festivalu v Cannes udělena čestná Zlatá palma za vynikající kariéru. Organizační výbor festivalu ho označil za »žijící legendu a planetární ikonu« kinematografie.
V 80. letech začal Delon podnikat. Komerční úspěch mu přinesl zejména parfém »Alain Delon« vydaný v roce 1981. Následně se pod touto značkou vyrábělo také šampaňské, koňaky, hodinky, brýle, oblečení a doplňky.
V letech 1958 až 1964 žil Delon v manželství s herečkou Romy Schneider. V letech 1964-1968 byl ženatý s Nathalie Barthelemy (Nathalie Delon; fotomodelka, herečka, režisérka). Z tohoto manželství se narodil syn Anthony (1986). V letech 1968-1983 byla Delonovou společnou manželkou Mireille Darc (herečka, režisérka). V letech 1987-1997 manželství s Rosalií van Bremen (módní návrhářka). Měli spolu dceru Anoushku (1990) a syna Alaina-Fabiena (1994).
V roce 2019 Delon prodělal dvě mozkové příhody, po nichž měl zdravotní problémy (mimo jiné rakovinu lymfatického systému). V témže roce v rozhovoru pro švýcarský týdeník L’Illustre vyjádřil podporu eutanazii a uvedl, že na ni má každý právo.
»Už jsem všechno zažil, všechno viděl. Ale hlavně – jak já nenávidím tuhle současnou dobu! Je mi z ní na zvracení! Opravdu nepocítím sebemenší lítost, když zítra umřu. Vše je přichystané, mám svou hrobku ve své kapli, je tam šest míst. Zatím je tam trochu prázdno, ti, které jsem měl rád, už odešli a jsou jinde. Uvidíme, kdo mě bude následovat…,« uvedl pár měsíců před svou smrtí Delon.
(cik)