Na letním hudebním festivalu v malebné krajině severozápadní čínské provincie Kan-su se vysoký muž typického západního vzhledu v čepici, saku a brýlích vmísil mezi místní obyvatele v různých etnických krojích a s vlídným úsměvem natáčel čínské lidové slavnosti.
Tento 68letý nizozemský vědec Frank Kouwenhoven není ani cestovatel, ani vloger, ale dvacet let se věnuje studiu lidové písně Chua-er, která je populární v severozápadní Číně.
Chua-er v čínštině doslova znamená »květina«. Tato ústní umělecká forma, vyjadřovaná v různých dialektech, pochází z textů, které přirovnávají ženy ke květinám, a je uctívána devíti různými etnickými skupinami již více než šest set let. V roce 2009 UNESCO uznalo Chua-er za nehmotné kulturní dědictví lidstva.
Přestože Kouwenhoven improvizovaným čínským textům sotva rozumí, je okouzlen interprety – skupinou venkovanů -, kteří se ve volném čase scházejí v lesích nebo na rozlehlých prériích, aby celé hodiny nebo i dny zpívali Chua-er a prostřednictvím hudby se dělili o své životní příběhy a lásku.
»Z jejich tváří cítím radost,« řekl. »Zpěváci mají jistě své problémy a těžkosti v každodenním životě, ale když zpívají, je to, jako by objevili útočiště v zahradě, kde starosti mizí a jejich srdce mohou svobodně rozkvést,« dodal Kouwenhoven o svém chápání čínského lidového umění.
Chua-er popsal nejen jako živé umění, ale také jako společnou vášeň, kterou mají se svou ženou Antoinet Schimmelpenninckovou.
Poprvé se setkali v roce 1985 v nizozemském Leidenu, kde Kouwenhoven pracoval jako reportér časopisu a Schimmelpennincková studovala čínský jazyk a kulturu na Leidenské univerzitě. Krátce nato se do sebe zamilovali. V letech 1986-1987, kdy Schimmelpennincková působila jako hostující vědecká pracovnice ve městech jako Nan-ťing a Šanghaj, se začala silně zajímat o čínskou lidovou hudbu. O prázdninách spolu často cestovali do jižní Číny, kde sbírali lidové písně, což byla společná zkušenost, která obohatila její doktorskou práci a sblížila je. Nakonec se v roce 1992 vzali.
V prvních letech reforem a otevírání se Čína nejen otevřela svůj trh globálním investorům, ale také předvedla svou bohatou kulturu na světové scéně.
Za účelem propagace čínské lidové hudby na Západě manželé založili Evropskou nadaci pro výzkum čínské hudby a začali vydávat akademický časopis CHIME (Chinese Music Research). Pravidelně pořádali mezinárodní konference, na které zvali čínské i evropské hudebníky, a poskytli finanční prostředky stovkám čínských tradičních orchestrů, aby mohly předvést svá vystoupení po celém světě.
Čím více však pronikali do čínské lidové hudby, tím více si uvědomovali, že písně ukrývající se ve venkovských oblastech jsou ještě cennější.
»Chtěli jsme objevovat spíše autentické lidové písně než ty, které jsou založeny na představeních. Poradili nám, abychom se vydali do provincií Kan-su a Čching-chaj, kde lidé zpívají tradiční živou lidovou píseně Chua-er,« vzpomíná Kouwenhoven. Od té doby se manželé vydali na cestu za pokladem v severozápadní Číně.
V roce 1997 objevili lidové písně v několika vesnicích v jižním Kan-su, včetně písní tibetského a chuejského etnika.
»V nádherných horách a lesích se shromáždily stovky lidí a zpívaly písně, které rezonovaly s jejich duší,« řekl Kouwenhoven a vzpomínal, jak byl v úžasu, když byl poprvé svědkem tohoto vystoupení. »Zpívali od srdce, jen a jen pro sebe.«
Aby prozkoumal význam Chua-er v životě místních lidí, často si se svou ženou se zpěváky povídal a u občerstvení a piva navazovali vztahy. Někdy dokonce zůstali v domech místních zpěváků, aby se plně ponořili do jejich života.
Zjistili, že uvolněnost lidových zpěváků na jevišti kontrastuje s jejich neklidem v každodenním životě. Kouwenhoven věří, že hudba jako přirozené vyjádření emocí může jednotlivcům pomoci najít štěstí a útěchu uprostřed životních tlaků.
V letech 1997 až 2009 prozkoumali všechny hlavní festivaly Chua-er v Kan-su. Právě v době, kdy se jejich výzkum Chua-er blížil k závěru, Kouwenhovenova manželka v roce 2012 zemřela na rakovinu a Kouwenhoven byl zdrcen. Projekt Chua-er byl následně pozastaven a stal se pro něj emocionální zátěží, které se nechtěl postavit.
Do Kan-su se vrátil v roce 2017 poté, co si uvědomil, že nejlepším způsobem, jak uctít památku své zesnulé ženy, je pokračovat v jejich společném výzkumu Chua-er.
»Tak jsem se zdokonalil v čínštině. Podařilo se mi najít cestu zpět sem, abych mohl pokračovat,« řekl Kouwenhoven.
»Když jsem pokračoval ve své cestě po Číně, cítil jsem vedle sebe přítomnost své ženy. Sdíleli jsme mnoho společných tužeb, například touhu zdolat nejvyšší vrchol a ponořit se do nejživějšího Chua-er,« řekl Kouwenhoven v čínštině.
V rámci propagace čínské lidové hudby věnoval rozsáhlou sbírku odborných knih a hudebních materiálů, včetně lidových písní, které za léta v Číně nashromáždili, knihovnám Heidelberské a Leidenské univerzity v naději, že to povzbudí další mladé vědce, aby se věnovali výzkumu v této oblasti.
»Mám v plánu napsat dvě knihy. Jednu o hudbě a druhou o naší dobrodružné cestě při putování za Chua-er,« podělil se Kouwenhoven o své plány do budoucna.
(Xinhua)