Od představení Si Ťin-pchingovy myšlenky o kultuře v říjnu 2023 se pojem »kultura« stal heslem v celé Číně.
Před Čínským lunárním Novým rokem se v zemi konají různé kulturní akce, které tento nový trend podporují.
Ve východní provincii Če-ťiang zaujalo turisty muzeum, které pomocí technologie rozšířené reality oživuje výjevy z každodenního života a práce před 8000 lety. V severozápadní provincii Šen-si mají návštěvníci muzea možnost ochutnat tradiční kulinářské speciality zobrazené ve starých čínských básních.
V Pekingu zase členové nově založeného výboru pro vědeckofantastické filmy připravují po fenomenálním úspěchu filmu »Putování po Zemi« další filmový trhák, který má divákům nabídnout alternativu k hollywoodským sci-fi filmům.
V lednu bylo na klíčovém politickém setkání o veřejné komunikaci oceněno Siovo kulturní myšlení s tím, že »poskytuje pevné ideologické záruky, silnou inspiraci a příznivé kulturní podmínky, aby se Čína stala silnější zemí a omladila čínský národ na všech frontách«.
Komunistická strana Číny (KS Číny), která se zrodila před více než sto lety po nástupu Hnutí za novou kulturu a šíření marxismu v zemi, byla vždy hrdá na svou kulturní podstatu. Nyní, pod Siovým vedením, se strana opírá o kulturu, aby posílila své řízení a podpořila modernizaci Číny.
Nadšenec pro kulturu
Si se narodil v roce 1953 v rodině revolucionáře. V dětství ho velmi inspirovala tradiční čínská kultura. Řekl, že nikdy nezapomene na tichý příběh Jüe Feje, který mu vyprávěla jeho matka. Jüe byl vlastenecký vojenský velitel z 12. století, kterému matka vytetovala na záda větu »sloužit vlasti s největší oddaností«, která v konfuciánské filozofii ztělesňuje »čung« neboli věrnost. Si si dal za cíl, aby se tímto heslem řídil celý život.
Si se zmínil, že jeho oblíbeným koníčkem je čtení. Jeho učitelé ze školy si ho pamatují jako výjimečného studenta s vášní pro četbu klasické literatury, zejména jako fanouška slavného realistického básníka Tu Fua z dynastie Tchang (618-907).
Koncem šedesátých let byl Si vyslán z Pekingu do Liang-ťia-che, malé vesnice v provincii Ša-an-si na náhorní plošině Loess, aby se jako »vzdělaný mladík« zapojil do náročných zemědělských prací. Do vesnice si přivezl celou krabici knih a ponořil se do rozmanité četby, při níž se seznámil s díly od čínských literárních mistrovských děl po Shakespeara a Tolstého a od Sloužit lidu předsedy Maa po Kapitál Karla Marxe.
O nějakých 40 let později stál muž, který si v jeskynním příbytku dlouho do noci čítával v tlumeném světle petrolejové lampy, na pódiu v sídle UNESCO jako prezident Číny a sděloval své názory na kulturu a civilizaci. »Vycházel ze slavných básníků a spisovatelů, aby vyzdvihl dlouhou historii své země a význam kulturní rozmanitosti,« uvádějí média.
Si označuje Liang-ťia-che za svou »univerzitu«, kde se naučil tradičním čínským ctnostem. Během sedmi let v této vesnici Si snášel náročný život a dělil se o práci a jídlo s chudými místními obyvateli. Živě vzpomíná na velkorysost vesničanů, kteří mu předávali cenné lekce o životě a práci a dělili se o to málo, co měli.
Si na oplátku projevil stejnou laskavost. Dělil se o své příděly jídla, aby pomohl potřebným, nabídl své náhradní boty mladšímu vesničanovi, který žádné neměl, daroval svou čepici někomu, komu v chladném počasí chyběla, a štědře obdaroval knihami a sešity ty, kteří si vážili čtení a učení. Vesničané mladíka chválili slovy »Žen I« neboli dobročinnost a spravedlnost, což jsou nejvyšší měřítka tradiční morální bezúhonnosti.
Farmář Liang Jü-ťin, kterému je nyní sedmdesát, vzpomínal, jak Siho čtyřikrát neohlášeně navštívil poté, co Si opustil Liang-ťia-che. Si, již jako vysoce postavený úředník, přijal Lianga ve svém domě a společně jedli jídla připravená jeho ženou Pcheng Li-jüan. Liang nosil Siovi proso, dýně a sladké brambory a Si mu na oplátku nabízel čaj a pečivo. »Ptal se na každou rodinu ve vesnici,« řekl Liang.
V roce 1982 začal Si pracovat v historickém kraji Čeng-ting v provincii Che-pej, nejprve jako zástupce šéfa strany a poté jako šéf strany. Poté, co na svém pracovišti objevil dva prastaré akátové stromy, nechal ověřit jejich stáří a kvůli ochraně je oplotil. Inicioval také komplexní průzkum kulturních památek v celém kraji a začalo komplexní úsilí o jejich zachování.
Siova hluboká vášeň pro historii a kulturu byla tak intenzivní, že v jednu chvíli uvažoval o tom, že se bude věnovat archeologii; tento zájem však přesahoval pouhou osobní fascinaci.
S úředníky a zahraničními přáteli často sdílí staré čínské přísloví, které obhajuje používání historie jako kompasu pro současné i budoucí úsilí. Je přesvědčen, že poučení z tradice je při formulování politických rozhodnutí velmi důležité.
Archeologické ruiny Liang-čou, které se nacházejí v provincii Če-ťiang a jsou nyní zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO, byly na počátku 21. století obklopeny povrchovými doly. Nadměrný průmyslový prach a hluk proměnily celou oblast v něco, co Ťiang Wej-tung, úředník z výboru pro správu lokality, popsal jako »něco jako válečnou zónu«.
Když se o této situaci v červenci 2003 dozvěděl Si, tehdejší stranický šéf Če-ťiangu, okamžitě nařídil uzavření dolů. Jeho odhodlání vůči Liang-ču přetrvalo po celá následující desetiletí. Když archeologové potvrdili význam Liang-ču jako svědectví o 5000 letech čínské civilizace, vydal pečlivé pokyny k jeho ochraně. Ve svém blahopřejném poselství k loňskému inauguračnímu fóru Liang-ču Si tuto lokalitu označil za poklad světových civilizací.
Od roku 2012, kdy se Si ujal vedoucí úlohy ve straně – generálního tajemníka Ústředního výboru KSČ – vydal více než 170 významných pokynů týkajících se kulturních památek, archeologie a nehmotného kulturního dědictví. Provedl také více než 100 inspekcí historických a kulturních památek přímo v terénu.
Si také chová hlubokou lásku k »rudé kultuře«. V průběhu let navštívil téměř všechna významná historická místa související s kritickými kapitolami revoluční minulosti. Mezi tato místa patří jezero v Če-ťiangu, kde se v roce 1921 konal první celostátní sjezd KSČ, a Vonné kopce na předměstí Pekingu, kde starší straničtí představitelé položili základy pro vznik Nové Číny.
»Při cestě za úspěchem nezapomínejte, odkud jsme přišli,« řekl Si.
Je příznivcem bohatství lidských kultur. O svých rozsáhlých cestách po světě Si řekl: »Poznávání rozmanitých civilizací na pěti kontinentech mi přináší největší radost.«
Od svého nástupu do prezidentského úřadu navštívil Si více než 70 zemí. V Řecku hovořil o starověké čínské větě o zastavení válek a o Athéně, která uvažuje o válce a míru. V Belgii uvedl paralely mezi čínským čajem a belgickým pivem a zdůraznil hodnotu ocenění různých kultur. V Mexiku projevil živý zájem o podobnosti mezi prvky mayské civilizace a čínskými prvky, jako je drak. V Luxorském chrámu v Egyptě hovořil o původu a vývoji starověkých civilizací.
Si se také podělil o osobní úvahy o literatuře, například o své dojmy z knihy Ernesta Hemingwaye Stařec a moře a o své zážitky z návštěvy míst spojených s Hemingwayem na Kubě.
Lidé, kteří Siho znají, tvrdí, že jeho kulturní výchova zásadně ovlivnila jeho silný smysl pro idealismus a pragmatický přístup k práci. Často se odvolává na filozofii »Č‘ Sing Che I« neboli »jednoty poznání a činu«, kterou zastával staročínský filozof Wang Jang-ming (1472-1529), a považuje ji za podstatu tradiční čínské kultury.
Umění vládnout
V roce 2012 Si začlenil koncept »kulturní důvěry« do zprávy pro 18. celostátní sjezd KS Číny. Později tento koncept začlenil do »čtyř důvěr« socialismu s čínskými rysy a kulturní důvěru označil za »zásadnější, hlubší a trvalejší sílu«.
»Bez plné důvěry v naši kulturu, bez bohaté a prosperující kultury nebude čínský národ schopen se omladit,« řekl.
A zatímco svět prochází hlubokými změnami, které nemají za posledních sto let obdoby, Si přivedl Čínu do nové éry.
Teoretici se domnívají, že vážné výzvy, kterým země v 21. století čelí, vyžadují kulturní renesanci, která by obnovila národní identitu ve světě po skončení studené války, kde spolu soupeří a koexistují různé civilizace a hodnotové systémy. Dokonce tvrdí, že vzestup a pád velkých zemí v posledních 500 letech je výsledkem síly kultur.
Si podle pozorovatelů pěstuje důvěru v čínskou kulturu ve službách omlazení národa a vytvořil neprostupnou bariéru proti negativním prvkům západní kultury.
1. července 2021, kdy strana slavila sté výročí svého založení, navrhl Si »dvě integrace« a zdůraznil potřebu »integrovat základní principy marxismu se specifickými čínskými podmínkami a jemnou tradiční kulturou«. »Druhá integrace« – integrace s jemnou tradiční kulturou – představuje hlubokou »chemickou reakci« a emancipaci mysli, řekl Si.
V červnu 2023 na klíčovém setkání o kulturním dědictví a rozvoji v Pekingu Si shrnul pět charakteristických rysů čínské civilizace a zdůraznil její výjimečnou kontinuitu, inovaci, jednotu, inkluzivitu a mírumilovnost.
Více než měsíc po tomto setkání Si navštívil archeologické naleziště San-sing-tuej v provincii S‘-čchuan. Během své návštěvy věnoval čas detailnímu zkoumání artefaktů tisíciletých artefaktů.
»Odkud pocházejí?« zeptal se.
»Pocházejí z kolébky civilizací na řece Jang-c‘-ťiang a Žluté řece a zrodily se z inovativních výtvorů dávných místních lidí,« odpověděl docent.
Na konci roku 2023, kdy Si přednesl novoroční poselství ze své kanceláře v centru Pekingu, byla na jeho poličce vystavena fotografie, na níž s velkou pozorností prohlíží artefakty ze San-sing-tuej.
Si Ťin-pchingovi kulturní myšlenky, oficiálně předložená v říjnu 2023, zahrnuje několik klíčových aspektů, včetně posílení vedoucí úlohy strany v oblasti veřejné komunikace a kultury a podpory tvůrčí transformace a inovativního rozvoje ušlechtilé tradiční čínské kultury.
Teoretici uvádějí, že zavedení těchto myšlenek ukazuje, že historické a kulturní sebevědomí strany dosáhlo nových výšin.
»Kdyby neexistovala pětitisíciletá čínská civilizace, kde by se vzaly ‚čínské rysy‘? A kdyby nebylo těchto čínských charakteristik, jak bychom mohli mít dnešní úspěšnou cestu socialismu s čínskými charakteristikami?« řekl jednou Si.
Teoretici tvrdí, že Si je průkopníkem nového způsobu řízení země s využitím kultury.
Si pevně věří v marxistický historický materialismus, který považuje masy za tvůrce dějin. Starobylou víru »Min Wej Pang Pen« – což znamená »lid je základem země; s pevným základem je země v klidu« – povyšuje na stranickou zásadu »lid na prvním místě«.
Poté, co Si dovedl Čínu k odstranění absolutní chudoby, usiluje o další cíl: společnou prosperitu.
»Společná prosperita je základním cílem marxismu a od pradávna je také základním cílem čínského lidu,« řekl Si stranickým představitelům a citoval starověké filozofy. Konfucius řekl: »Problém nespočívá v nedostatku, ale v nerovnoměrném rozdělování; ne v chudobě, ale v nejistotě.« A Mencius vyzval lidi, aby se »starali o staré lidi a děti druhých stejně jako o své vlastní«.
»Náš cíl je inspirativní a jednoduchý. V konečném důsledku jde o zajištění lepšího života pro lidi,« řekl Si.
Vládnoucí filozofii strany »země patří lidu a lid je základem země« spojuje s tradiční myšlenkou, že »vzestup nebo pád politické moci závisí na tom, zda se přizpůsobí vůli lidu«.
První den ve funkci nejvyššího představitele strany Si citoval čínské přísloví, kterým vyzývá k »železné sebekázni«, a zahájil nejrozsáhlejší protikorupční kampaň v historii KS Číny. Si často sdílí s představiteli strany příběhy o starověkých osobnostech známých svou bezúhonností a požaduje, aby dodržovali sebekázeň. Používá čínské přísloví, aby varoval celou stranu: »Mnoho červů naruší dřevo a dostatečně velká trhlina povede ke zřícení zdi.«
V březnu 2018 se Si stal prvním čínským prezidentem, který složil přísahu před ústavou. Zmínil starobylé rčení: »Když jsou silní ti, kdo dodržují zákon, je silný i stát; když jsou slabí, je slabý i stát,« a zdůraznil potřebu pokročit v reformách v rámci právního státu a posílit vládu práva v procesu reforem.
»Otázka vlády práva versus vlády člověka je zásadní otázkou v dějinách politiky a významným problémem, kterému musí čelit a který musí řešit všechny země v procesu dosažení modernizace,« prohlásil.
Si vybudoval a zdokonalil »duchovní linii KS Číny«, čímž zdůraznil obrovskou mentální sílu, kterou strana prokázala v klíčových okamžicích či kapitolách své historie. Je rozhodným odpůrcem »historického nihilismu«. Když někteří lidé na internetu hanobili revoluční mučedníky, jako byl Čchiou Šao-jün, statisíce členů Komunistického svazu mládeže Číny zveřejnily odmítavé reakce. Si jejich reakci ocenil: »Spravedlnost přemohla špatné chování, dobrá práce!«
Si představil koncept »hlubokých změn, které se nestaly za celé století« a zahrnul do něj poznatky z marxistického pohledu na dějiny a starověké čínské filozofie »změn«. Do své zprávy na 20. celostátním sjezdu KS Číny zahrnul »zavržení zastaralého ve prospěch nového« z Knihy změn, která je hnacím motorem reforem v klíčových oblastech.
Si, osvědčený tvůrce změn, vychází ze svých transformačních zkušeností z Liang-ťia-che, kde se vzepřel skeptikům a přistoupil k výstavbě první šachty na produkci metanu v celé provincii Ša-an-si.
Nyní se zasazuje o to, aby se v Číně prosadil podnikavý a inovativní duch čínského národa a Čína tak vstoupila do éry inovací.
V diskusi s akademiky zmínil, jak v 18. století západní misionáři pod vedením vlády dynastie Čching deset let vytvářeli nebývale vyspělou »Mapu císařské Číny«. Tato mapa byla držena v tajnosti na císařském dvoře, zatímco misionáři odvezli údaje zpět na Západ, uspořádali je a zveřejnili, což vedlo k tomu, že Západ lépe porozuměl geografii Číny.
Si na tomto příkladu zdůrazňuje, že vědecký a technologický rozvoj musí být integrován se společenským pokrokem. Zdůrazňuje, že je třeba prohloubit reformy v oblasti řízení vědy a techniky a umožnit volný tok všech zdrojů inovací.
Proniknutím principů marxistické teorie rozvoje i tradiční čínské dialektiky Si představil novou filozofii prosazující inovativní, koordinovaný, ekologický a otevřený rozvoj přístupný všem. Vyzývá k přístupu »upevňování stability prostřednictvím pokroku a zavádění nového před zrušením starého«, přičemž využívá čínské filozofické perspektivy k řízení ekonomického úsilí národa.
Jako nadšený milovník literatury a umění se intenzivně zasazoval o rozkvět čínské kultury. V roce 2014, 72 let po první takové akci, Si předsedal druhému semináři o literatuře a umění v historii KS Číny a navrhl pojmy jako »využití literatury k předávání morálky« a »kultivace lidí prostřednictvím kultury«. Účastníci vzpomínali, že Si mluvil »jako při rozhovoru mezi přáteli a rodinou« a po tříhodinovém semináři si se všemi potřásl rukou.
Je nadšencem pro lidovou kulturu a umění, jako jsou mýty, eposy, vyprávění příběhů a místní opery. Povzbuzuje současné mladé prozaiky, básníky a malíře k inovacím a vyjadřuje podporu domácímu vědeckofantastickému filmovému průmyslu. To odráží jeho hluboké odhodlání pečovat o rozmanité aspekty čínského kulturního dědictví a současných uměleckých projevů a podporovat je.
Zdůraznil hodnoty předávané v čínské kultuře – nedělitelnost území, státní řád, jednotu národa a kontinuitu civilizace – a ujistil: »Naše země musí být sjednocena a určitě bude sjednocena.«
Si přijal tradiční filozofii »Tchien Žen Che I« neboli »jednoty přírody a člověka« a zahájil bezprecedentní kampaň za ekologickou obnovu a ochranu. Ta zahrnovala desetiletý zákaz rybolovu na řece Jang-c‘-ťiang za účelem ochrany vodních organismů. Ochranu řeky Jang-c‘-ťiang přirovnal k léčbě tradiční čínskou medicínou a zdůraznil snahu léčit stávající nemoci a předcházet těm budoucím. Pod jeho vedením došlo v Číně k historickým změnám životního prostředí, jejichž výsledkem je modřejší obloha, zelenější hory a čistší vody.
Si při formulování zahraniční politiky využil starobylou filozofii upřednostňující mír a harmonické soužití a navrhl koncept budování společenství se společnou budoucností lidstva. Jednou zahraničním vůdcům řekl, že Čína nemá v úmyslu rozvíjet pouze svůj dvorek, ale spíše zahradu společnou pro všechny země.
Nová cesta pro civilizaci
Výzkumný ústav se sídlem v USA poznamenal, že Si už není považován pouze za dědice nebo ochránce velké civilizace, ale také za jejího tvůrce.
Čínské kulturní tradice a národní podmínky určují, že čínská modernizace, nová forma lidské civilizace vedená Si, se bude ubírat cestou odlišnou od Západu.
Zahrnuje téměř 20 % světové populace a jejím cílem je snížit rozdíly v bohatství, dosáhnout harmonie mezi materiálními a duchovními aspekty, usilovat o rozvoj bez obětování životního prostředí a nikdy neusilovat o expanzi nebo dominanci v zahraničí.
V mládí Si četl knihu Jednorozměrný člověk od Herberta Marcuseho. Když viděl nevýhody »jednorozměrné« lidské existence způsobené pronikáním kapitálu v rámci západní modernizace, Si vždy doufal, že se podaří odstranit nerovnováhu mezi materiálními a duchovními potřebami a mezi člověkem a přírodou. Čína usiluje o koordinovaný rozvoj materiální, politické, duchovní, sociální a ekologické civilizace. Si to označuje za charakteristický rys »moderní civilizace čínského národa«.
Si metaforicky popisuje jedinečnost čínské modernizace pomocí fyzikální terminologie: Vyspělé západní země se vyvíjely »sériově«. Čína, která se snaží obnovit »ztracených 200 let«, se musí vydat cestou rozvoje srovnatelnou s »paralelním« procesem zahrnujícím současný rozvoj industrializace, informatizace, urbanizace a modernizace zemědělství.
Šen-čen označil za pilotní demonstrační oblast socialismu s čínskými rysy. Šen-čen sousedí s Hongkongem a je zvláštní ekonomickou zónou, kterou před více než 40 lety založil Teng Siao-pching. Šen-čen, který má dvakrát více obyvatel než New York, je často označován jako »město inovací« a nabízí pohled do budoucnosti čínské modernizace.
Po příletu do města vítají návštěvníky na letišti uvítací citát z Julese Verna: »Vše, co si jeden člověk dokáže představit, mohou jiní lidé uskutečnit.« Další výrazný slogan se tyčí v dominantě města, v oblasti Še-kchou, a hlásá tradiční čínskou moudrost: »Prázdné řeči naší zemi nic nepřinesou, jen solidní práce ji přiměje k rozkvětu.«
Od elektromobilů po nejmodernější drony, od nízkouhlíkových iniciativ po projekty chytrých měst – město stále podporuje inovace. Parky a knihovny najdete každých pár set metrů. Díky pohodlnému systému veřejných služeb, různým sociálním organizacím a úřednickému týmu, který slouží lidem a je vstřícný k podnikatelům, je Šen-čen vzorem budoucnosti.
Daleko na severu, v Nové oblasti Siung-nan nedaleko Pekingu, se nachází nové město socialistické modernizace, kterou plánuje Si. V květnu loňského roku Si toto budované »město budoucnosti« navštívil a zvláštní pozornost věnoval ekologickým podmínkám jezera Pajang-ťien. Jeho výstavba, zdůrazňující ochranu vodních zdrojů a ekologický rozvoj, ztělesňuje starobylou ekologickou moudrost »využívat to, co příroda nabízí, a brát to s mírou«.
Si označil Če-ťiang za ukázkovou oblast společné prosperity. Během své loňské návštěvy vesnice Li-cu byl svědkem proměny této kdysi špinavé, chaotické a chudé vesnice v čistou a krásnou ukázkovou vesnici společné prosperity. Příjmy vesničanů přesáhly celostátní venkovský průměr a vesnice je proslulá svou bohatou kulturní atmosférou. Si se zapojil do diskusí s mladými podnikateli, kteří se vrátili z měst po celé zemi, a vyjádřil spokojenost s tím, jakou roli sehráli v rozvoji venkova.
Pod vedením Siho vznikl nový typ moderní socialistické země, který účinně vyvrátil lineární historický názor, že všechny národy by měly konvergovat k západnímu modelu.
Na světové scéně Si navrhl řadu nových koncepcí týkajících se civilizační výměny a mezinárodních vztahů, čímž dal najevo, že Čína chce být tvůrcem světového míru, přispívat ke globálnímu rozvoji a bránit mezinárodní řád.
Siův návrh na vybudování společenství se sdílenou budoucností lidstva odráží závazek země k míru a stabilitě. Tato myšlenka, představená v roce 2013, souzní s odvěkou vizí čínského národa, že »celý svět je jedna velká rodina«, a představuje svět, v němž panuje všeobecná harmonie. Předznamenává novou trajektorii pokroku globálních civilizací a otevírá cestu ke konečnému uskutečnění plného a svobodného rozvoje každého jednotlivce, jak si jej představoval Karel Marx.
Přesto existují obavy, že asertivní Čína by mohla zpochybnit stávající světový řád. Si je však optimistický a věří, že čínská civilizace svou otevřenou povahou může podpořit soužití s ostatními národy, které se vyznačuje »harmonií v rozmanitosti«.
Když Si hovoří se zahraničními hosty o Umění války od Sun-c‘, zdůrazňuje, že základním poselstvím této klasické staročínské vojenské knihy je důležitost vyvinout veškeré úsilí, aby se zabránilo válce, a zachovat velkou opatrnost, pokud se konflikt stane nevyhnutelným. V souladu s hluboce zakořeněným odhodláním čínského národa usilovat o mír navrhl Si Globální bezpečnostní iniciativu, v níž vyzval ke společnému úsilí o udržení světového míru a stability.
Od října loňského roku vedla eskalace palestinsko-izraelského konfliktu k humanitární katastrofě. Během svých interakcí se zahraničními lídry a účasti na mnohostranných akcích Si opakovaně vyzýval k příměří a zdůrazňoval, že zásadní řešení konfliktu spočívá v realizaci dvoustátního řešení.
V rámci úsilí o deeskalaci konfliktů a obnovení míru v regionu Čína svolala zasedání Rady bezpečnosti OSN na nejvyšší úrovni k palestinsko-izraelské otázce a předsedala mu, čímž umožnila přijetí první rezoluce Rady bezpečnosti OSN od vypuknutí konfliktu. Čína vyslala svého zvláštního vyslance na podporu mírových jednání, zvýšila humanitární pomoc a podala pomocnou ruku obyvatelům Gazy v těžkém období.
Čína rovněž vystupovala jako prostředník při úspěšném zprostředkování obnovení diplomatických styků mezi Saúdskou Arábií a Íránem v loňském roce. Daniel A. Bell, vedoucí profesor politické teorie na Hongkongské univerzitě, ocenil úsilí Číny a označil ho za »inspirativní příklad«. Velké a vlivné země mohou hrát roli mírotvorců, protože mají větší moc a vliv, aby přivedly válčící strany k jednacímu stolu, řekl.
Jednou z čínských zásad, kterou Si často zmiňuje během svých zahraničních cest, je: »Budování přátelství mezi lidmi je klíčové pro posílení pozitivních vztahů mezi státy.« Pod jeho vedením Čína posílila a rozšířila svá globální partnerství založená na principech rovnosti, otevřenosti a spolupráce.
Jako zastánce sdílených hodnot lidstva Si zahájil Globální civilizační iniciativu, která vyzývá ke spolupráci s cílem respektovat rozmanitost civilizací a využít hluboký význam jejich historie a kultur v současném světě. Tato iniciativa je důraznou odpovědí na koncepty podporující odcizení, střet nebo nadřazenost civilizací.
Siova iniciativa pro globální rozvoj zdůrazňuje význam upřednostňování rozvoje a přijetí filozofie zaměřené na lidi, aby se zajistilo, že »žádná země nezůstane v procesu globální modernizace pozadu«.
Při vysvětlování hodnot a pocitů, které jsou základem odhodlání čínského lidu spolupracovat ve prospěch všech stran, vychází Si ze starých čínských přísloví podporujících jednání pro vyšší dobro. Iniciativa Pásmo a stezka je toho nejlepším příkladem. Tato iniciativa, někdy označovaná jako novodobá Hedvábná stezka, získala ke spolupráci více než 150 zemí a více než 30 mezinárodních organizací a její investice dosahují téměř bilionu amerických dolarů.
V mládí Si kdysi vykládal konfuciánskou myšlenku »Pching Tchien Sia« neboli nastolení míru a pořádku ve světě, která představuje konečný stupeň čtyřstupňového osobního úsilí. Dalšími třemi jsou kultivace morálního já, řízení rodiny a řízení státu.
Si řekl, že »Pching Tchien Sia« nezahrnuje dobytí nebo ovládnutí světa. Jeho cílem je naopak pozvednout obyčejné lidi z chudoby a umožnit jim žít v míru s dostatkem jídla a oblečení. Řekl, že pokud budou všechny země usilovat o mírový rozvoj a snažit se o jednotu a harmonii, přiblíží to svět k cíli.
Když Si vedl své kolegy při uctění Mao Ce-tungových ostatků u příležitosti 130. výročí Maova narození v prosinci loňského roku, zdůraznil, že nejlepším způsobem, jak uctít památku zesnulého čínského vůdce, je pokračovat v prosazování věci, jejímž průkopníkem byl. Si citoval Maova slova: »Musíme vždy usilovat! Musíme vždy jít kupředu! Náš zlatý svět, jasný a nádherný, leží před námi!«
»Nejlepším dědictvím dějin je vytvořit nové dějiny a největší poctou lidské civilizaci je vytvořit novou podobu lidské civilizace,« řekl Si.
(Xinhua)