Barbora Kodetová protestuje proti týrání za zavřenými dveřmi – domácímu násilí – svou novou písní. V kavárně Louver pokřtila svůj debutový hudební počin Náš dům, jehož text složil Václav Kopta. Zpěvačka přiznala, že při natáčení vzpomínala na Simonu Monyovou – slavná spisovatelka byla obětí domácího násilí a stálo jí to i život.
Hudbu k nové písni složil Michal Worek, klip režíroval choreograf Jan Kodet. Videoklip se stane součástí kampaně na podporu žen, které zažily domácí násilí a který zastřešuje organizace ACORUS, z. ú. v čele s ředitelkou Jaroslavou Chaloupkovou. Svou podporu přišly projevit i herečky a přítelkyně Báry, Renata Drössler, René Slováčková, Patricie Pagáčová, Felix Slováček a Milena Steinmasslová, ale také herec a moderátor Petr Vacek, herec, muzikant a textař Pavel Kopta a samozřejmě manžel Pavel Šporcl s dcerami Violettou a Sophií.
Barbora, sama ve šťastném manželství s houslistou Pavlem Šporclem, byla překvapená, s kolika ženami téma rezonuje. »Když jsem slyšela výsledek a pustila píseň několika ženám, byla jsem překvapená jejich reakcemi. Zjistila jsem, jak děsivě aktuální téma to je. Proto jsem se rozhodla ke své první autorské písni natočit videoklip, který se stane součástí kampaně na podporu žen, které si prošly domácím násilím,« popsala Kodetová. »Michal Worek je se mnou od začátku mé pěvecké cesty. Je to vynikající klavírista, vždy mě doprovází s velkým citem. Na videoklip jsem spojila síly s choreografem a baletním mistrem Národního divadla, Janem Kodetem. Shoda jmen je ale čistě náhodná, příbuzní nejsme,« smála se Kodetová.
Promluvila i o svém tatínkovi, který byl známý svou cholerickou povahou. »Víte, táta byl sice cholerik a melancholik v jednom, ale miloval svoji rodinu. Potřeboval stabilitu, která se mu nedostávala jako dítěti, ani v dospívání. Moc dobře věděl, že bez mojí maminky by dopadl špatně. Býval svůj, ale nikdy nás neuhodil,« vzpomínala Bára na svého slavného otce, Jiřího Kodeta.
Mezi násilníky se však bohužel najdou i tací, kteří své bližní milují, a přesto je týrají. Své o komplikovanosti zamotaných vztahů ví i ředitelka spolku ACORUS, z. ú., Jaroslava Chaloupková. »Domácí násilí je opředeno spoustou předsudků a stereotypů. Lidé mají nějakou představu o tom, jak by podle nich měl vypadat násilník a jak oběť. Realita je sice jiná, pokud ale mysl lidí zůstane rigidní, nezmění se ani legislativa, která teď vyvíjí větší tlak na oběť než na pachatele,« vysvětlila smutnou realitu ředitelka spolku. »Máme velkou radost, když známé osobnosti projeví zájem nám pomoct. Veřejně odsoudí domácí násilí a mohou tak svým příkladem inspirovat širokou veřejnost. Pomáhají zvyšovat povědomí a dávají obětem najevo, že v tom nejsou samy a pomoc existuje a čeká na využití,« dodala.
(mac)
FOTO – archiv Barbory Kodetové a Zuzana Bönisch