Herce Jana Hartla, který se narodil 12. září 1952, znají filmoví a televizní diváci hlavně z rolí nesmělých mladíků a později mužů, na divadle ale dostával i úlohy naprosto odlišného naturelu. Výraznou stopu zanechal v Hartlově kariéře Otomar Krejča, se kterým se v 90. letech marně snažil obnovit uměleckou legendu Divadla Za branou a vzdorovat finanční krizi. Dlouholetý člen činohry Národního divadla, kde nyní hraje jako host, působí také jako recitátor v rozhlase a v divadlech poezie.
Pražský rodák se divadlu věnoval už od dětství, jako školák hrál v dramatickém souboru Jiřiny Stránské a pokračoval i na gymnáziu. Jako sedmnáctiletý »chodil za školu« hrát do Krejčova prvního Divadla Za branou, kam si jej jeho zakladatel vybral do Mussetova Lorenzaccia. Po maturitě zamířil na DAMU, kterou absolvoval v roce 1975. Ještě na akademii dostal první filmové role – jak jinak než nesmělých mladíků ve filmech Holky z porcelánu a Jáchyme, hoď ho do stroje!
Skvělou hereckou školu zažil Hartl v prvním angažmá ve smíchovském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého, kde zahájil Raskolnikovem v Dostojevského Zločinu a trestu. Působil tu čtrnáct let po boku hvězd Jiřího Adamíry, Josefa Vinkláře, Oty Sklenčky nebo Marty Vančurové. V té době také často hrál před kamerou své typické hrdiny: ať už adjunkta Vilju Déziho z filmu Tajemství hradu v Karpatech, zpěváka Honzu z filmu Opera ve vinici (oba 1981), novináře v seriálu Návštěvníci (1983) nebo zootechnika Václava z komedie Vesničko má, středisková (1985).
Na jaře 1989 podepsal petici Několik vět, následující sezónu pak místo na Smíchově strávil ve Vinohradském divadle, odkud zamířil za Krejčou. Divadelní legendu zničenou za normalizace se ale znovu vzkřísit nepodařilo a Hartl nakonec zakotvil v Národním divadle, kde se znovu sešel s Otomarem Krejčou při inscenaci Fausta, v níž mu Krejča dal titulní roli. V 90. letech na sebe upozornil také výkony ve filmech Golet v údolí (1995), za který byl nominován na Českého lva, Švankmajerově komediálním hororu Otesánek (2000) nebo Donšajnech Jiřího Menzela (2013).
(koz, čtk)