Jistě každý již někdy slyšel, že se u žiraf vyvinuly dlouhé krky, aby dosáhly na listy na vrcholcích stromů, kam jiní býložravci nedosáhnou. Nález dalšího předchůdce žiraf však ukazuje na jiný důvod. Nebyla to prý touha po lepší večeři, ale agresivita samců, při boji o samici, napsali vědci ve studie, o níž informoval list Haarec.
»Na tom, že se u žiraf vyvinuly dlouhé krky, má podíl soupeření samců,« vysvětlili ve své studii v časopise Science Š Čchi-wang a Tchao Teng z čínské akademie věd a Jin Meng z amerického muzea přírodní historie spolu s dalšími kolegy.
Známé obrázky mírných žiraf uštipujících nejjemnější lístky z vrcholků porostu, zatímco všežravé kozy a nenasytní jeleni se o pastvu přetahují dole u země, podporují teorii o dlouhém krku a dosažitelnosti potravy. Podle nové studie je ale pravda taková, že se u žirafích samců vyvinuly dlouhé krky, aby se mohli navzájem účinněji rvát. Proč? Kvůli dámě.
Pro tuto teorii mluví objev dříve neznámého předka dnešních žiraf, který žil před 17 miliony let v současné Číně a na hlavě měl něco jako kostěnou helmu. Takže to, že dnes vídáme žirafy vysoké i šest metrů, není jenom výsledek touhy po zelenější pastvě.
Teorie »krku za sex« u žirafovitých koluje delší dobu, omračující lebku, a to doslova i přeneseně, měl jeden z nejranějších druhů Bramathereium, který obýval území od Indie po Turecko. Nedávno vědci objevili rovněž vyhynulého Discokeryxe xiezhi, který se vyznačoval velmi silnou lebkou zakončenou na vrcholku helmou v podobě disku. Tento druh měl také zesílené krční obratle a nejkomplikovanější spojení mezi hlavou a krkem, jaké bylo u savců dosud popsáno.
Podle Š Čchi-wanga odkazuje silná kost na hlavě k tomu, co se jako rohy vyvinulo u volů nebo nosorožců nebo jako paroží u jelenů a růžky u současných žiraf. U Discokeryxe xiezhi se jako u jediného objevuje konečná adaptace na hlavové souboje. »Disco« v jeho názvu odkazuje na kulatý plát a »keryx« na roh, takže už jméno naznačuje brutální souboje, jež se u dnešních žiraf proměnily v údery krků.
Soupeři dnešních žiraf bojující o samice při nich svá mohutná těla uzemní pevným postojem dlouhých nohou a prudce zmítají hlavami, aby se navzájem zasáhli růžky. Ano, dnešní žirafy jich mají na hlavách až pět.
Teorie o příčině zvláštní anatomie žiraf spadá do otázek, proč má zebra pruhy, a obojí je nevyjasněné. S nálezem Discokeryxe xiezhi se teď ve vědeckém světě kyvadlo přesunulo k zastáncům teorie o vlivu boje o samici. Podle vědců je pro hlavové souboje s rychlými údery důležité zesílené skloubení mezi atlasem a kostí týlní a také meziobratlové spoje.
Vědci se z rozboru zubní skloviny snažili určit, čím se discokeryx živil. Soudí, že se pásli na velkém prostrou, ale mohli být vázáni i na specifický druh pastvy, což je pro jejich teorii rozhodující. Vývoj žirafovitých je svázán s ekologií. Discokeryx xiezhi se objevil v době klimatického ráje, který nastal po dlouhém období sucha a kdy se příroda hemžila zvířectvem.
V té době existovaly nejméně dva další druhy žirafovitých a delší krky je mohly zvýhodnit při pastvě ve vyšších patrech. Schopnost zajistit i dostatek kvalitní potravy měla za následek zintenzivnění sexuálních soubojů, což vedlo k dalšímu rozvoji extrémnosti tvaru krků.
Krátce řečeno, helma a krk svědčí o tom, že byl Discokeryx xiezhi násilnický surovec a kombinace jeho specifického stylu pastvy a lítého boje o samice vedla k prodloužení krku a k dnešní podobě žirafy.
Dnes tento druh žije volně jenom v Africe. Kde vývoj prapředků prapředků dnešních žiraf začal, není jasné. Podle nové studie se našly fosilie prvních žirafovitých staré 18 milionů let v Libyi a Namibii. Kosti druhů, jež žily později, se nyní našly i v Číně, takže není jasné, zda se žirafí pouť začala v Africe nebo Eurasii. Jisté ale je, že když se samci žiraf začnou bít, je lepší být od nich co nejdále.
(mac, čtk)
FOTO – YouTube/the-cosmic-web.com/Science AAAS, archyde.com