Je to asi stejné, jako kdyby si fanoušek fotbalové Sparty otevřel muzeum slávy konkurenční Slavie. Přesně takový paradox skýtá konference Mezinárodní aliance pro náboženskou svobodu a přesvědčení (IRFBA), která se koná ve dnech 12. až 13. listopadu pod hlavičkou Ústavu mezinárodních vztahů na Pražském hradě a v Černínském paláci – jak jinak – pod záštitou prezidenta republiky Petra Pavla.
Konference svede dohromady vedoucí představitele vlád, občanské společnosti, akademické obce a náboženských komunit, aby diskutovali mj. o podpoře mezikulturního dialogu, sociální soudržnosti, budování míru a etických inovací. »Během konference bude vzdána zvláštní pocta Jeho Svatosti dalajlámovi jako náboženskému vůdci tibetského buddhismu, a bude tak oceněn jeho závazek k nenásilí a lidské důstojnosti,« píše se v oficiální upoutávce na akci.
A to je právě onen protimluv, který jsem se pokusil přirovnat k fotbalovému prostředí. Chci-li prosazovat mezikulturní dialog, tak přece nemohu nepokrytě podporovat nekonzistentní přístup k Čínské lidové republice a k mezinárodně uznávané politice jediné Číny.
Asi nepřekvapí právě záštita prezidenta Pavla, který právě v roce, kdy si připomínáme 60. výročí autonomní oblasti Tibetu, navštívil v indickém exilu dalajlamu. A nyní jsou osoby a obsazení zase podobné, jakkoli tentokrát nebude hrát Pavel hlavní roli, zato však dalajlama ano.
Rád bych připomněl, že vývoj v Tibetu byl překotný a ze zaostalé oblasti, která byla na úrovni 13. století a kde obyčejní lidé žili dokonce v nevolnickém či otrockém postavení, se stala díky ČLR moderní provincie, jež se propojila se světem.
Pořadatelé konference mluví i o lidských právech. Jak s tím konvenuje běžná praxe lámaistického Tibetu, kde místní zákonodárství znalo tresty jako zašití do kůže, hození do řeky, sekání končetin a vypichování očí?
Dnes má Tibet své školy, dokonce i vysoké. Stále víc se mění v moderní zemi. Za těch šest desítek let tam proběhla industrializace Tibetu, realizovaly se tam i další významné investice – včetně náročné výstavby železnice, ale i silnic a dálnic. Jen ti, kteří chtějí Tibet vrátit zpět do středověku nebo ještě dále, ho chtějí odtrhnout od Čínské lidové republiky.
Máme po volbách. Úklid po Fialově vládě, která nahlížela na zahraniční politiku čistě ideologicky a proměnila nás ve vazaly Bruselu, bude evidentně trvat déle. Celá společnost se mění, ale jak ukazuje konference na Hradě a v Černínském paláci, změny nenastanou hned. Akce IRFBA s hlavní rolí dalajlamy je dědictvím předešlé čtyřletky, která skončila. Je načase vrátit se k politice všech azimutů. A je načase, aby to pochopil i prezident Pavel, který ztratil oporu v podobě vlády, již tolik preferoval a jež ho de facto dostala na Hrad. Voliči jí 3. a 4. října vystavili stopku…
Petr Kojzar