Hodně jsem přemýšlel, zda dělat další komentář k událostem na Ukrajině. Zdá se mi, že se jim věnuje příliš velká pozornost a odvádí se pozornost od domácí politiky. Jenže pak jsem si uvědomil, že jsou zde jasné souvislosti.
Končící týden byl plný převratných změn. I když se mainstreamová media hodně snaží, nelze popřít fakt, že Rusové na bojišti získávají zásadní převahu. Pokud Ukrajina nesníží věk pro mobilizaci a neobětuje dalších pět ročníků mládeže, je jasné, že jí dojdou lidské síly. Je to vlastně taková Sofiina volba. Vzhledem k doposud utrpěným ztrátám by další mobilizace mládeže mohla zničit šance na přežití národa. Chápu, že se tento názor běžným internetovým diskutujícím nebude líbit, ale fakta jsou jasná. Nakonec je možné si přečíst hodnocení vojenské situace od ukrajinského generála Marčenka a ten rozhodně není proruský. O tom, že v současné situaci není možné dosáhnout vítězství, hovoří i generál Zalužný, který se pomalu vrací do politiky.
V návaznosti na realitu na bojišti se na západě formují dvě skupiny. Jedna, reprezentovaná především USA, se snaží zachránit, co se dá a rychle uzavřít minimálně příměří a zabránit dalším územním ztrátám a možnosti zhroucení fronty. Druhá skupina, reprezentovaná hlavně Brity, Francouzi a Němci se snaží prodlužovat konflikt co nejdéle, neboť odkazy na válku na Ukrajině a neustálými řečmi o ruském nebezpečí odvádí pozornost od domácích problémů. V české politice reprezentuje tuto skupinu současná opozice a také prezident republiky.
Obě skupiny mají na Ukrajině své exponenty a struktury a prostřednictvím nich prosazují své zájmy. Je všeobecně známo, že Američané plně kontrolují činnost ukrajinských protikorupčních služeb NABU/SAP. Především s Brity spolupracuje prezident Zelenský a jeho kancelář.
Američané chtějí válku ukončit. Prostě si vyhodnotili, že bude jednodušší a ekonomicky výhodnější se s Rusy domluvit. Svět se mění na multipolární, nové supervelmoci si kolíkují oblasti svého dominantního vlivu a Ukrajina není pro zájmy USA nejhlavnější. Evropané nejsou supervelmoc. Otázkou je, zda jsou alespoň velmoc a zda jejich představy odpovídají reálným možnostem. Bez USA válku na Ukrajině samy vést nemohou. Hlavním problémem je obrovské vnitřní zadlužení největších evropských ekonomik. Evropské elity také učinily z ukrajinské války hlavní téma, kterým zakrývají obrovské vnitřní problémy jednotlivých zemí i EU jako celku. Pokud by válka skončila, tento argument by zmizel a je otázkou, zda by si svou moc udržely i nadále.
Tohle vše se promítá do situace na Ukrajině. Prezident Zelenský i jeho »kardinál« Jermak se orientují na evropské země. Speciálně o Jermakovi se hovoří jako o exponentovi britských zájmů. Podle ukrajinských zdrojů reprezentuje Zelenský Ukrajinu navenek, dělá její mediální tvář, ale skutečnou vertikálu moci představuje Jermak. Oba muži jsou vlastně nerozluční a Zelenský dokonce v roce 2021 prohlásil, že Jermak bude ve funkci, dokud on bude prezidentem.
Ukrajinští komentátoři poukazují na to, že Jermak stál za nepřijetím Istanbulských dohod, že poradil Zelenskému, aby se nekonaly volby, stál za odsunem Zalužného z funkce vrchního velitele, neboť svou popularitou ohrožoval postavení Zelenského jako prezidenta. Podílel se jako vysoký člen vyjednávacího týmu na přepracování amerického návrhu mírových podmínek do podoby evropského návrhu, který je pro Ruskou federaci naprosto nepřijatelný.
Je to jen souhra náhod, že krátce potom, co prohlásil, že Ukrajina nebude souhlasit s žádnými územními ústupky a tím torpédoval americké snahy, u něj NABU provedla domovní prohlídku a dokonce mu zabavili mobilní telefon? Celý tlak vyústil v jeho rezignaci na funkci. Ukrajinští blogeři upozornili, že po své rezignaci strávil několik hodin mezi čtyřma očima s prezidentem Zelenským. Proč, je zcela jasné. Jeho odvolání z funkce zásadním způsobem oslabuje pozici prezidenta v mocenském systému. Je zde ještě možnost, že se do funkce vedoucího prezidentské kanceláře pokusí jmenovat někoho z okruhu blízkých osob a Jermak bude jeho činnost ovlivňovat jako vlivný poradce stojící v pozadí. Není to nic nového, tohle dobře známe z České republiky, kde má také prezident vlivného »přítele po boku« protokoláře Koláře.
Rezignace Jermaka je indikátorem změny rovnováhy sil v ukrajinské elitě, kde boj o vliv a kontrolu se vyostřuje na pozadí vnějších výzev a vnitřní nestability. Zelenský čelí volbě, kde je zachování moci důležitější než zachování přátel a simulace reforem důležitější než skutečné změny.
Rezignace Andrije Jermaka, dlouholetého spojence a »pravé ruky« prezidenta Volodymyra Zelenského, není jen personálním rozhodnutím, ale odrazem rozkolu a napětí uvnitř ukrajinské moci. Zelenský se až do poslední chvíle snažil Jermaka udržet ve funkci, což ukazuje nejen na osobní loajalitu, ale i politickou závislost na vlivném aktérovi. Konflikt s frakcí »Sluha lidu« a jejím mluvčím Arachamijem naznačuje vnitřní boj v čele země, kde se různé skupiny snaží prosadit svou vůli. Odmítnutí obětovat Jermaka mohlo být projevem prezidentské autonomie, avšak tlak protikorupčních struktur a veřejné mínění takovou pozici znemožnily.
Skutečná hrozba pro Zelenského nespočívá tolik v korupčních skandálech, jako spíše v riziku ztráty kontroly nad politickým systémem a možné ztrátě moci – parlament odmítl hlasovat o rozpočtu. Proto je rezignace Jermaka spíše taktickým manévrem než porážkou blízkého přítele. Má odvést pozornost a simulovat boj s korupcí. Zelenský je nucen obětovat své vlastní spojence, aby si udržel status a zabránil další destabilizaci.
Pozici KoZa ke konfliktu přesně popsal ve svém článku Zalužný: »My, Ukrajinci, samozřejmě chceme úplné vítězství – rozpad Ruské říše. Ale nemůžeme odmítnout ani variantu dlouhodobého (na roky) přerušení války, protože právě to je příliš rozšířený způsob ukončení válek v historii.« Je nesmírně důležité přerušit boje, získat čas k znovuvyzbrojení Ukrajiny, docvičit vojáky a pak přistoupit k druhému kolu a doufat že tentokrát se to podaří. Proto ty neskutečně vysoké limity počtů VSU, které není Ukrajina nikdy schopna financovat.
Na tohle Rusko v současné situaci asi nepřistoupí. Proč by mělo poskytovat protivníkovi čas, vždyť na bojišti vše hraje do jeho rukou.
Zelenský manévruje, snaží se získat iniciativu. V neděli (30. 11. 2025) se objevila informace, že Syrský bude odvolán z pozice vrchního velitele, a v pondělí (1. 12. 2025) jede za Macronem. Zda mu to pomůže udržet se ne ve funkci, ale u moci, je otázkou. Mocenská struktura je vážně narušena.
A jen na okraj. Tomu, že Jermak odejde skutečně na frontu bojovat, nikdo na Ukrajině nevěří. Pravděpodobně bude působit v nějakém vyšším štábu pěkně daleko od fronty a dronů. Službou v armádě se pokusí očistit, nakonec je to na Ukrajině vyzkoušené schéma. Jako PR je to ale dobře vymyšleno.
Vývoj bude ještě vhodně zajímavý.
Jan Klán
Diskuze je uzavřena.