Je to zajímavé. Někdy odejde na věčnost někdo, koho třeba dnes a denně potkáváte, ale zármutek bůh ví jaký necítíte. A opačně – zemře někdo, koho jste osobně vůbec neznali, nikdy jste se s ním na živo nepotkali, máte ho zafixovaného jen z televize a časopisů. A zlomí vás to.
Takhle si ho já pamatuji… a takhle zůstane v mých vzpomínkách.
Když jsem si včera přečetl, že umřel Kaiser Franz, nebudu lhát, vehnalo mi to slzy do očí. Franz Beckenbauer. Fotbalista mého dětství a mládí, k němuž jsem vždycky vzhlížel s obrovským respektem a jeho fotografie si lepil nad postel. Spolu s Franzovými spoluhráči – famózním podsaditým kanonýrem Gerdem Müllerem, fantomem mezi třemi tyčemi Seppem Maierem a dalšími. Zvláště v paměti mám finálový duel na ME 1976 v Bělehradě, v němž Ježkova a Venglošova parta narazila na západoněmecký výběr právě pod taktovkou kapitána Beckenbauera – moderního libera, jehož vedení balonu středem z hřiště s hlavou nahoře mně naskočilo ihned, jak jsem se dozvěděl tuhle velmi smutnou zprávu.
Kapitán německých mistrů světa z roku 1990, další skvělý plejer Lothar Matthäus, řekl deníku BILD: »Šok je to obrovský, i když jsem věděl, že Franz není v pořádku. Každý, kdo ho znal, ví, jak skvělý a velkorysý člověk byl. Opustil nás dobrý přítel. Bude mi chybět – bude chybět nám všem!«
Der Kaiser ist tot! Der Fußball weint (Císař je mrtev! Fotbal pláče).
Dušan Sedlák