Jak víme z médií, ukrajinský prezident Zelenskyj nařídil šéfům členských států NATO, aby jeho zem okamžitě přijaly do Aliance. Nejde ovšem o výjimečnou reakci na podivné připojení čtyř ukrajinských oblastí k Rusku, ale jen o záminku, jak uskutečnit dávný sen, kvůli němuž zřejmě konflikt začal, dostat se do evropských ekonomických a vojenských struktur. Ty ekonomické se už bez podpisu o vstupu do EU uskutečňují a válka – vojenská operace – je jen ještě více utužila, ty vojenské jsou zatím na bázi dodávek zbraní, posílání instruktorů a stále větší angažovanosti paktu na východě Evropy. I když v tomto koutu kontinentu se vojensky angažoval už v době nedávné – viz Kosovo a bombardování Srbska.
Nyní ovšem jde o víc. Napadá mne jakési srovnání. Bylo to v polovině třicátých let minulého století. Tehdy generál Franco ze svého marockého působiště zavelel k občanské válce ve Španělsku. Sám by, jak se ukázalo v dalších měsících, nevyhrál, a tak požádal o pomoc své přátele z nacistického Německa a fašistické Itálie, zatímco demokratická a republikánská vláda z Madridu se pokoušela sama vzpouru potlačit. Nikdo jí při tom nesměl pomáhat, byla vyhlášena totální neutralita. Tedy ze strany »demokracií«. Franco ovšem pomoc dostal a jen tak se mohl v roce 1939, po dvou a půl letech prohlásit za vítěze. Mrtvých za ním bylo tisíce, vražděných republikánů, kteří byli poraženi, nespočetně. A… znovu opakuji, bylo to v roce 1939, kdy němečtí nacisté obsadili zbytek Československa – ze Slovenska si udělali kompradorský stát a dokončovali poslední přípravy na napadení Polska, aby 1. zářím oficiálně začala 2. světová válka.
Zelenského požadavek vyslovený jako příkaz má stejně jako tomu bylo v druhé polovině třicátých let ve věci »občanské války ve Španělsku«, kdy byly do bojů vtaženy Německo a Itálie, které vlastně byly silou, jež překlopila válku směrem k Francovi, vtáhnout do dění celé NATO. Co, pokud by se jeho požadavek uskutečnil, by to znamenalo?
A propos: Jak to, že si ukrajinský prezident dovoluje vůči »západnímu společenství« použít »rozkazovací způsob« a doslova mu nařídit, že ho »okamžitě«, tedy Ukrajinu, musí přijmout do Aliance? To je na tom Evropa opravdu tak špatně, že musí poslouchat bývalého televizního herce a organizátora show? A to jen proto, že si to přejí jestřábi za mořem v čele se senilním prezidentem?
Předem, než budu dál pokračovat, prohlašuji, že uskutečněná referenda nemohla ničemu pomoci. Jen situaci zhoršit. Nic ale nevyřeší další eskalace války. Jen přinese místním a možná i mnoha dalším lidem tolik problémů, že zasednout k jednacímu stolu bude čím dál složitější. Chápu ovšem, že Zelenskyj pochopil, že ke vstupu do NATO nemůže dojít a že také benevolence, případně přijetí do Evropské unie, je ohrožena, bude-li se jednat a cokoli se vyjedná. Proto jeho netrpělivost a pokus využít každého zbytečného kroku zhoršujícího situaci ze strany protivníka. Proto už ne naléhání, ale přímo příkaz přijmout do paktu. Nepopírám ovšem, že další ruský krok k tomuto přístupu jen nahrál.
Dejme si proto otázku, co by opravdu vyslyšení Zelenského příkazu znamenalo pro budoucnost nejen Ukrajiny, ale nebojím se napsat: i celého lidstva?
Velení NATO by muselo aktivovat článek 5 Severoatlantické smlouvy z 4. dubna 1949, k němuž se připojila i Česká republika podpisem prezidenta Václava Havla dne 26. února 1999, v němž se m.j. praví: Smluvní »Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu… a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti.«
To znamená přímé zapojení do konfliktu, které se postupně přesune i na území dalších zúčastněných států. Kdo jaké zbraně použije jako prvý je lhostejno. Rozhodovat o tom nebudou lidé žijící v těchto zemích, ale vlády v hlavních střediscích střetu či generálové, kteří se utrhnou »ze řetězu«. Blesková válka se současnými zbraněmi nebude konat, jen bleskové umírání.
Možná, řeknete, že z mé strany je to zpráva, jež vyvolává paniku. Nikoli. Jen upozornění. Ostatně nejsem sám, kdo vyslovil podobné obavy. A názor, že by se mělo už konečně sednout k jednacímu stolu, je v zájmu nás všech. Nejen těch, kdo žijí v Evropě, ale kdekoli na světě. A to, že pomoc Francovi byla předzvěstí začátku 2. světové války, je nepopíratelný fakt. Nerad bych se dočkal, aby i neuvážená rozhodnutí a neuváženost v jednání byly na počátku té další.
Jaroslav Kojzar