Procházím závěrečnou zprávu vyšetřovací komise ke střelbě na FF UK v Praze. Není to vůbec lehké čtení. Odmýšlím mediální příběh psaný celý uplynulý rok a čtu strohá fakta. Minutu po minutě popsaný příběh lidské tragédie začínající vraždou otce Davida Kozáka doma v Hostouni třemi ranami do týlu a vrcholící masakrem ve 4. patře Filosofické fakulty UK v Praze trvajícím necelou půlhodinu do sebevraždy pachatele.
Nelze si představit, jak těžké bude tyto stránky číst pro pozůstalé po zavražděných a někteří tak možná neučiní nikdy. Jazyk té zprávy je striktně technicistní a vychází zejména z chronologie postupu složek IZS, z jejich komunikace a ze svědeckých výpovědí. Člověk má při čtení tendenci se vracet zpět, porovnávat časové údaje i jednotlivé popisované kroky, úkony, činnosti. Přemýšlet o tom, zda v té chvíli bylo možné dělat něco jinak.
Pracovně si posloupnost událostí rozděluji na části Hostouň – cesta na fakultu – masakr na fakultě. Je třeba si uvědomit, že tato zpráva není vyšetřovacím spisem, nedává odpověď na všechny otázky týkající se zejména pachatele, jeho rodinného zázemí, jeho pohnutek a motivů. Za každou větou z policejních záznamů je s přibývajícím časem po přejezdu pachatele do Prahy cítit snaha jej vypátrat a zabránit možné tragédii, v té chvíli ještě v podobě jeho předpokládané sebevraždy. Zároveň je patrné, že si policie postupně uvědomuje, že pachatel může být ozbrojený a nebezpečný. Před tragédií na fakultě už jej hledají stovky policistů v uniformě i v civilu včetně pražské zásahové jednotky, která byla aktivována.
Otazníkem zůstane navždy situace, kdy 2 hlídky dorazí do hlavní budovy FF UK řádově minuty po vstupu pachatele, ovšem ten se ve 4. patře chystá provést masakr a přítomní policisté neprovedou prohledání hlavní budovy (pouze vstup, přízemí a částečně 1. patro). Síly a prostředky policie se soustředí na jinou budovu FF UK, kde by pachatel podle rozvrhu hodin měl být. Ovšem není. Zůstávají minuty do finále tragédie. Lokalizace mobilu pachatele vede policejní jednotky do blízkého okolí hlavní budovy FF UK, shodou okolností do lokality židovského města s trvalou přítomností policie jako ochrany před potenciálním terorismem. Potom vrah udeří. Tísňová volání (184 celkem) z fakulty na tísňové linky záchranky i policie jsou asi nejstrašnějšími důkazními prostředky. První v 14:57:28. Volají ti, kterým jde ve 4. patře FF UK o život – zranění, ti, kteří se snaží uniknout nebo zabarikádovat před vrahem, který naplňuje svůj strašný plán. V těch telefonátech je slyšet i střelba. Vraždí v učebnách (vrací se do některých), na chodbách. Potom se přesouvá na terasu (balkon), odkud střílí po lidech mimo fakultu z dlouhé zbraně (od 15:11 celkem 13 výstřelů). Policie postupně proniká budovou do 4. patra, pachatel se dostává na mušku policejního střelce, ale sám ukončuje svůj život brokovnicí (15:19:24).
Za necelou půlhodinu od prvních ohlášení střelby je po všem. Neumím si představit apokalypsu, která se naskytla policistům, záchranářům i hasičům. Mrtví, zranění, prakticky bojiště o životy ve 4. patře FF UK. Začíná poslední dějství – boj o život zraněných, průzkum objektu (možnost více pachatelů), vyšetřování. Čas tiskovek před FF UK, silných prohlášení, důležitých obličejů… ale to už je jiná kapitola. Vnímám i reakce pozůstalých po obětech masakru na zprávu a závěry sněmovní vyšetřovací komise.
Závěry za mne:
1) Ve středních Čechách policie postupně zjišťovala, co se stalo v Hostouni, a dávala informace pražským kolegům. Nejpozději kombinace nálezu mrtvého otce a funkčního NVS v domě měla znamenat avízo mimořádné situace i směrem k pachateli. V Hostouni samotné policie nemohla udělat více či jinak.
2) V Praze se po ověření příjezdu pachatele ze středních Čech a po první lokalizaci mobilu pachatele měla policie více soustředit na opakovanou a zpřesněnou lokalizaci jeho mobilu, policie měla informovat vedení FF UK o možném hrozícím nebezpečí v podobě studenta s úmyslem sebevraždy a navíc držitele zbrojního průkazu a 8 legálních střelných zbraní, aby vedení FF mohlo nařídit neprodlenou evakuaci, policie se měla zaměřit na všechny objekty FF UK v centru Prahy, kde přicházela v úvahu jeho přítomnost dle lokalizace jeho mobilního telefonu (nejdříve Pařížská, potom židovské město). Nelze s určitostí tvrdit, že by výše uvedená opatření zabránila pachateli v realizaci jeho úmyslu provést hromadný vražedný útok v rozsahu a s důsledky, které měl masakr na FF UK.
3) Všem zasahujícím příslušníkům policie ČR i dalších složek IZS patří poděkování a respekt za jejich nasazení a vlastní zásah na FF UK.
4) Všem obětem vraha náleží úcta a pozůstalým obětí i přeživším z hlavní budovy FF UK omluva státu za to, že nedokázal zabránit masakru na FF UK selháním legislativy a neexistencí systémových opatření posilujících bezpečnost ve veřejných budovách (v tomto případě budově vzdělávací instituce).
5) Opakovanému prověření by mělo být podrobeno velení policejních složek od okamžiku nálezu mrtvého otce pachatele v Hostouni do zahájení střelby pachatelem na FF UK Praha a jejich komunikace s FF UK.
6) Politickou odpovědnost za komplexní výsledky vyšetřování včetně bodu 6 nesou především ministr vnitra a policejní prezident.
7) Vnitřní bezpečnost musí být skutečnou prioritou každé budoucí vlády České republiky. To se musí projevit na výdajích státního rozpočtu především směrem k MV ČR, složkám IZS. Jde jak o zajištění důstojného odměňování příslušníků bezpečnostních sborů a jejich pracovních podmínek a benefitů, tak o investice do moderního vybavení, techniky, zbraní, balistiky i informačních systémů a obecně bezpečnostních technologií. Mimo Prahu či velké aglomerace je nemožné dosáhnout v současné době dojezdového času prvosledové hlídky pod 5 minut (ve »venkovských« okresech) jako tomu bylo u FF UK. Dále je nutné aktualizovat celorepublikovou metodiku pro ochranu měkkých cílů a zintenzivnit periodická cvičení složek IZS i veřejnosti a všech dotčených institucí k této problematice. Poslední událost v Rudolfově na Českobudějovicku ukázala důležitost a prospěšnost takových cvičení v kombinaci s odvahou a postupem pedagožky při pacifikaci ozbrojeného žáka ZŠ.
Michal Hašek