Zavedení eura je opravdu třeskuté téma. Politicky třeskuté, společensky třeskuté a také sociálně výbušné. Před časem jej z momentálního úplného zapomnění vytáhl na světlo boží současný prezident Pavel. Určitě na radu svých poradců, kteří mu vždycky dokáží poradit to, co od nich chce vrchnost buď v Bruselu, nebo ve Washingtonu.
Nebylo bez zajímavosti sledovat, v nedělním (29. 12.) opakování Fokusu Václava Moravce v ČT24, jaký je pohled do duše určitého vzorku českých společenských elit. V diskusi, kde debatéři působili na několik desítek, možná stovek středoškoláků a prostřednictvím České televize na další desetitisíce lidí, vystupovali kromě Václava Moravce také dva bývalí premiéři. Z toho jeden slovenský, shodou okolností se jednalo v obou případech o premiéry úřednických vlád. Nicméně u toho slovenského expremiéra bych viděl jeho jistou kompetentnost, protože byl dlouholetým šéfem Slovenské národní banky (a stal se jím po dlouholeté karierní přípravě). Diskuse se také zúčastnil bývalý ministr financí Kalousek. U něj dělám určitou výjimku, že ho jmenuji hned v úvodu, aby nebyl zaměněn s nějakým jiným ministrem financí. Dále si Moravec do svého pořadu pozval bývalého viceguvernéra České národní banky, dále prorektora Vysoké školy ekonomické a vynikající podnikatelku, exportérku, která je shodou okolností také členkou Národní ekonomické rady vlády.
Musím říci, že mne celkově překvapil technokratický přístup jednotlivých účastníků diskuse. Ne, že by jim chyběla fundovanost. Zejména nechyběla fundovanost L. Ódorovi a také bývalému viceguvernérovi ČNB M. Hamplovi, ale celkový jejich přístup byl jakoby z výšky šestého patra budovy České národní banky. Jakoby od toho lva s pochodní, který se vypíná nad budovou České národní banky. Tak se Moravcovi hosté dívali na poddané, kteří jsou povinnými konzumenty jejich skvělých myšlenek a zejména realizace těchto myšlenek. Co mne ovšem překvapilo, bylo to, že se debatéři obloukem vyhnuli některým opravdu zásadním otázkám. Jeden názor u zmíněné vynikající podnikatelky byl, že prý jsme se k přijetí eura v přístupové smlouvě k EU zavázali. Tedy více než před dvaceti lety, kdy jsme vstupovali do Evropské unie, jsme se vskutku zavázali k zavedení eura. No, ale ne všechny země Evropské unie mají do dneška euro již zavedeno a také se zavázali. A jsou v Evropské unii často déle nežli my. To znamená, že jsme se sice zavázali, že jednou v budoucnu přijmeme euro, ale nebyl stanoven konkrétní termín.
Musí to být v takovém čase, kdy to bude pro naše občany nejvhodnější. Ve včerejší diskusi mně chyběl nějaký zástupce veřejnosti, tribun lidu. Někdo, kdo by říkal, ale proboha, jak to bude při té oligopolní struktuře české ekonomiky, kdy celá odvětví ovládají obrovské, především nadnárodní firmy, ať už jsou to banky, ať je to telekomunikační sektor, ať je to energetický sektor, ale také třeba aerolinie, anebo obchodní řetězce. Ty všechny, jak jsme to zažili v těch předchozích dvou letech 2022 a 2023, mastily ceny, jak je to napadlo. Ty ceny u nás, zejména základních druhů zboží, především potravin, rostly takovým tempem, že jsme patřili v tomto směru ke špičce Evropy. V souhrnu let 2022 a 2023 vzrostla inflace, tedy spotřebitelské ceny oproti roku 2021 odhadem o 30 %. Statistika (ČSÚ) říká, že to bylo v souhrnu dvou let o 25 %, ale statistika obvykle věci podceňuje a chce je podceňovat. Tedy statistika – mám na mysli Český statistický úřad.
Slovensko sice jaksi z chodu zavedlo za první Ficovy vlády v roce 2006 euro a udělalo tehdy dobře. Protože Ficova vláda prostě pohlídala excesy, které by jistě nastaly při stanovování cen, při tzv. zaokrouhlování cen, které by nastalo, pokud by tam byla jiná vláda, pravicová vláda. Pak by to dopadlo tak, jak jsme to zažili v posledních dvou letech u nás v Čechách (tedy v již zmíněných letech 2022 a 2023). Zkrátka, je potřeba určitý dohled ze strany vlády. Musí to být vláda, která předpokládá také určitý sociální rozměr uvažování i v podnikatelském sektoru. Pokud vláda kašle na lidi nastane vysoká drahota…
Pokud jde o termín vstupu do Evropské měnové unie, domnívám se, že ten je možné stanovit jenom tehdy, pokud se ekonomika a zejména směnné kurzy, tedy koruny a eura, budou vyvíjet takovým způsobem, aby to odpovídalo skutečné hodnotě české koruny ve vztahu k euru. Myslím si, že tato, řekněme ne ideální, ale reálná hodnota české koruny je někde jedno euro za 20, maximálně 22 korun. Dneska jsme na kurzu jedno euro ku 25,40 Kč.
A samozřejmě, pokud by byl tento kurz uplatněn, jako tranzitivní kurz, tedy jako kurz, ve kterém by se vše přepočítávalo: ceny, platy, důchody, ale také úspory, tak by byl značně podceněný možná o 20 %, možná o 30 %. A možná ještě o více procent a vlastně bychom tak české občany okradli. To, že to nezajímá vynikající podnikatelku a možná i některé jiné lidi, kteří mají abnormálně vysoký příjem, je jasné, ale také smutné. Myslím si, že euro je možné zavést až tehdy, když se společenská elita nebo to, co se u nás považuje za společenskou elitu, vrátí do reality. Až pochopí, že musí sloužit lidem, a že tedy zavedení eura nesmí být drastickým útokem na životní úroveň českých lidí, jako jsme to zažili v letech 2022 a 2023. Po oba roky si oligopoly u nás dělaly, co chtěly. Řádily, pokud jde o stanovení cen a také tržních podmínek, kterými držely a drží českou společnost stále v šachu. Euro nelze prosadit proti vůli většiny občanů. To musí mít na paměti každá vláda. Na štěstí…
Jiří Paroubek, předseda ČSSD