Mezinárodní soud v Haagu (ICC) vydal zatykač na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua za jeho roli v nedávných vojenských operacích v Pásmu Gazy. Tento krok přichází po měsících intenzivních bojů, které způsobily desetitisíce civilních obětí, včetně žen a dětí, a vedly k rozsáhlé devastaci infrastruktury v Gaze. Mezinárodní společenství čelilo stále silnějšímu tlaku, aby řešilo otázku porušování mezinárodního práva a válečných zločinů ze strany Izraele.
Zatykač ICC má údajně obsahovat obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Kritici tvrdí, že izraelské vojenské operace zahrnovaly disproporční použití síly, cílené útoky na civilní infrastrukturu a nedostatečnou ochranu civilního obyvatelstva. Organizace na ochranu lidských práv opakovaně poukazovaly na bombardování nemocnic, škol a obytných budov, což podle nich představuje jasné porušení ženevských konvencí. Mnozí se podivují, že stát Izrael takto jedná, když si v minulosti Židé prošli pohnutými osudy a holokaustem. Je evidentní, že Izrael se od doby svého ustavení v roce 1948 neustále rozpíná na území Palestiny. Jádrem konfliktu je, že Izrael expanduje a že stále nedošlo k ustavení státu Palestina.
V českém politickém prostředí vyvolává tento krok ICC vstřícné reakce ze strany zastánců mezinárodního práva a práv Palestinců. Kontroverzní česká vláda pod vedením premiéra Petra Fialy však dlouhodobě patří k nejhlasitějším podporovatelům Izraele v Evropské unii. Fialova vláda v průběhu konfliktu vyjádřila opakovanou »neochvějnou podporu« Izraeli, často ignorujíc kritiku ze strany mezinárodních institucí a organizací na ochranu lidských práv. Fialova vláda se na základě pokynů z Washingtonu postavila na stranu USA, které hlavně Izrael podporují, což z naší republiky činí vazala amerických zájmů ve světě. ČR plní roli »užitečného idiota«, s čímž bývá spojován (bývalý pirátský) ministr zahraničí Lipavský.
Česká diplomacie se opakovaně postavila na stranu Izraele i v situacích, kdy byla jeho politika široce odsouzena mezinárodním společenstvím. Tato jednostranná podpora vyvolává otázky ohledně etických, morálních, politických a právních principů, na nichž by měla zahraniční politika demokratického státu stát. Fialova vláda se totiž často ohání bojem s dezinformacemi a přitom je sama šíří.
Navíc Česká republika uznává ICC, tudíž by případné setkání vlád Izraele a České republiky, na které by mohl dorazit i sám Netanjahu, mohlo vést k naplnění našich mezinárodních závazků a k vydání Netanjahua do Haagu. Nebo by to české orgány pod tlakem Fialovy vlády neudělaly? Na všechny se přece má používat stejný metr.
Podpora Izraele za jakýchkoliv okolností je terčem ostré kritiky nejen ze strany české politické opozice, ale i velké části české veřejnosti. Co by tomu asi řekl jeden z největších »humanistů«, »zastánce« pravdy a lásky, Václav Havel? Podpořil by ilegální akce Izraele podobně, jako podpořil ilegální americkou okupaci Iráku? V případě Fialova kabinetu se nejedná o mírovou vládu, ale o vládu militantní, tudíž není divu, že Izrael podporuje. Ostatně Fialova vláda od svého ustavení pečlivě nezvažovala, co dělat, ale jednala na základě not ze zahraničí nebo na základě svého ideologického zaslepení.
Vydání zatykače ICC na Benjamina Netanjahua je historickým mezníkem, který může mít dalekosáhlé důsledky nejen pro izraelsko-palestinský konflikt, ale i pro způsob, jakým mezinárodní společenství reaguje na válečné zločiny. Postoj české vlády v této věci však poukazuje na hlubší problém: absenci pevného přístupu v otázkách lidských práv a mezinárodního práva.
Otázkou zůstává, zda Filova vláda symbolicky podá ruku nově zvolenému americkému prezidentovi D. Trumpovi, kterého generál prezident Petr Pavel nazval nejodpornější bytostí. Nechali se ale slyšet, že to vše přehodnotí. Ostatně si s ním už »světový lídr« Fiala horečně pár minut telefonoval, když mu podlézavě gratuloval ke zvolení.
V době, kdy svět volá po spravedlnosti a odpovědnosti, zůstává otázkou, zda Česká republika pod vedením Fialy bude stát na straně práva, nebo se ještě víc přikloní k neochvějné podpoře politických režimů, které se dostávají před Mezinárodní trestní soud. Bohužel, asi bude pravdivá druhá verze. K tomu lze říci jedině: Fialo, STAČILO!
Jan Klán