Když je někdo v něčem nejdéle sloužícím, obvykle se takový člověk potkává s úctou a respektem. Dříve to bývalo hlavně v dělnických profesích – slévači, horníci třeba, nebo předsedové JZD, MNV… – říkalo se jim matadoři a ve svém oboru po sobě cosi viditelného zanechali.
Ovšem Marek Benda, to je jiná káva. Nejdéle sloužící poslanec. S krátkou výjimkou od roku 1990 dodnes. Neuspěl jen ve volbách 2002, nicméně krátce po nich už zase seděl v té správné lavici, kam se prostrčil z pozice náhradníka.
Celé volební období o něm v podstatě neslyšíte, pokud se nepřiplete k nějakému zákazu komunistické strany + symbolů…, akorát vždycky po volbách, kdy média píší, že se tam zase dostal. Kam se na něho hrabou všichni váleční veteráni…
Z pohledu jakési časové osy je lepší snad jen Jaromír Jágr, jenž debutoval v dospělém hokeji v roce 1988. Jenže i toto srovnání kulhá, protože v posledních letech toho Jágr odehrál mnohem méně, než Benda odposlancoval. A za druhé… poslancovat můžete až od 21 let. Kdyby to bylo možné od těch debutujících Jágrových šestnácti a bylo-li by Bendovi hned po listopadu 1989 těch šestnáct, nepochybuji, že dnes by měl pan Marek právě oněch pět let v Poslanecké sněmovně k dobru, jestli mně rozumíte.
Říká se – přej a bude ti přáno. Já mu toho poslance přeji, aniž bych čekala, že bude i mně přáno. Živit o jednoho nemakačenka navíc, čert to vezmi. Mezi Ukrajinci a tisíci dalšími migranty se přece jeden poslanec hravě ztratí. Kór když jde o veterána takové velikosti…
A léta běží, vážení… (1990 a 2025)
Marie Krejčíková
Diskuze je uzavřena.