Nejen stále vlažnější vztah Západu a USA k Ukrajině signalizuje velké změny. Kyjev má totiž problém už i s Varšavou. A to je vážné, protože Polsko spolu s Českem, Slovenskem a Pobaltím patřilo od počátku konfliktu k nejvěrnějším čuvačům ukrajinského establishmentu.
První velkou oficiální facku tohoto typu (za nevděk) dostal Zelenský na nedávném summitu NATO ve Vilniusu od britského ministra obrany Wallaceho. Další chytil v těchto dnech právě od polského náměstka ministra zahraničí Pawla Jablonskeho (viz jeho vyjádření pro rozhlasovou stanici RMF) a ministra prezidentské kanceláře Marcina Przydacze: »Kyjev obdržel obrovskou podporu od Varšavy, a proto by Ukrajina měla začít oceňovat roli, kterou Polsko pro ni sehrálo v posledních měsících a letech.« Opět tedy šlo a jde o nevděk ze strany Kyjeva. Do těchto dnů nemyslitelné reakce…
To okamžitě vyvolalo hysterickou reakci od ukrajinského ministerstva zahraničí, které si předvolalo na kobereček polského velvyslance a ten zřejmě dostal co proto…
Jablonski na Twitteru napsal, že… »Ve vztazích s Ukrajinou se stejně jako s jinými zeměmi vždy řídíme polskými zájmy. Je v našem národním zájmu pomoci Ukrajině odrazit ruskou agresi – a ve stejném zájmu je chránit i polské rolníky.« (To zejména v souvislosti s dovozem ukrajinské pšenice, který likviduje místní pěstitele).
Pochopitelně se tak neděje samoúčelně. A zoufalý Zelenský, kterému, zdá se, čich i navzdory šňupání koksu ještě funguje, moc dobře cítí blížící se konec s hodně nejistou podobou a budoucností a kope kolem sebe, seč mu zásoby koksu stačí. Pro narkomany je typické, že jakmile nejsou v rauši, upadají do netečnosti. Z toho plyne, že Zelenský bude kopat kolem sebe potud, dokud bude mít zásoby kokainu. Až ho od nich řídící složky odříznou, kopat přestane a začne se jednat o míru. Jak jsem v předcházejících komentářích zmiňoval již několikrát, čas má do konce letošního roku. Možná mu ale nebude dopřán celý. Uvidíme.
Když vezmu střední a východní Evropu, odpor mezi oněmi věrnými čuvači vůči další vojenské pomoci Kyjevu sílí na Slovensku (podle posledního průzkumu si její pokračování nepřeje 51,5 % Slováků) a přidává se i Polsko (dokonce ústy vládních činitelů). To znamená jediné – že na plný plyn jede už jen Česká republika, resp. kabinetníci Petra Fialy. Proto je i dopad na běžné občany nejtíživější právě u nás – stačí si s těmi polskými porovnat české maloobchodní ceny běžného spotřebního zboží a potravin všeho druhu zejména. Rozdíly jsou bez přehánění brutální.
»Národ bez vědomí národnosti podobá se člověku neznajícímu citu pro čest,« zanechal nám tu po sobě František Palacký a měl pravdu. Český národ je veskrze prodejnou děvkou, odjakživa opakovaně souložící s cizí mocí bez prezervativu, budiž mu lhostejno, že rozsah nákazy bobtná. Mravní syfilis – tak se jmenuje ona infekční choroba, na níž můj národ postupně umírá, léčbu striktně odmítaje.
Jan Čech
Diskuze je uzavřena.