Slogan je jasný. Také jsme ho uslyšeli v prvých okamžicích po sdělení informace o velkém zatýkání v Německu. Prý tady »rozbili skupinu extrémistů, která chtěla s pomocí Ruska svrhnout (německou) vládu«. V dalších zprávách jsme se dozvídali podrobnosti. V čele oné skupiny, která se postupně rozrůstá do údajně stovek členů, byl příslušník vysokého německého monarchistického rodu a právnička, bývalá poslankyně Bundestagu, členy pak i důstojníci bundeswehru a jiných německých ozbrojených složek.
Když jsem poprvé uslyšel toto znění zprávy, byl jsem v šoku. To si už současný mainstream opravdu myslí, že spolkneme každý nesmysl, který pustí do éteru? Zřejmě ano, jinak by něco podobného, čemu snad může věřit jen ten nejhloupější »hloupý Honza«, nemohli ani vyslovit. Zavání to totiž paranoiou.
Bez ohledu na to, co si myslíme o »vojenské akci« na východě a jihovýchodě Ukrajiny, spojit Rusko s pokusem o fašistický nebo fašisticko-monarchistický převrat, nemohl vymyslet nikdo normální. Ani nejpřesvědčenějšího rusofoba nemůže totiž napadnout, že by Rusové, po svých stále připomínaných zkušenostech ze čtyřicátých let minulého století, podporovali fašisty, byť třeba jen účelově. Dávat za příklad sovětsko-německou smlouvu ze srpna 1939, je jen vytržením událostí ze souvislostí. Ona smlouva byla podepsána jako důsledek nezájmu západních mocností o to dohodnout se se Sovětským svazem a dohoda nazývaná »Molotov-Robbentrop« dokázala oddálit válku od nedostatečně připraveného SSSR. Nezapomeňme, že součástí Svazu byla i Ukrajina, vedená v té době Nikitou Chruščovem.
Také je zde, na rozdíl třeba od řady států západní Evropy, stále ještě mladá generace vychovávána protifašisticky. U nich si nepřečtete, na rozdíl od nás, knihy glorifikující nacistické generály, Mein Kampf bez komentáře, či nemůžete zde obdivovat činy nacistických vojenských es. Tady na rozdíl od Ukrajiny, pobaltských zemí, Polska a naší republiky neboří pomníky válečných hrdinů a účastníků 2. světové války, protože se nehodí »politicky«. Těžko by si zde nějaký moderátor Jakub Železný, jehož děd prý bojoval na Dukle, dovolil zpochybnit osobu prezidenta Svobody.
Operetní pokus o převrat jistých monarchofašistů v Německu mně ostatně také připadá jako účelová záležitost. Jak by za současné situace v Evropě mohlo několik desítek, či třeba pár stovek členů takové skupiny ohrozit fungující stát? Mohlo by způsobit zmatky, narušit chod parlamentu, to připouštím, ale vrátit zemi do doby Viléma nebo Hitlera mně připadá jen jako potřebný impuls k omezení dnešní svobody. Německo není Peru, kde pod »moudrým vedením Spojených států« právě probíhá další z převratů, tentokrát zabaleného do demokratického hávu. Lze však události dokonale využít. Čas ukáže k čemu, protože samotný fašistický převrat může být jen jakýsi »operetní puč« bez ohledu na jeho mediální rasanci.
Vinit automaticky někoho z čehokoli jen proto, že se mně to právě hodí, může sice být účinné pro nemyslící ovce, ale, co když se ty ovce změní v berany? Časem se prokáže, že použitá tvrzení nebyla pravda a co pak se bude tvrdit? Najde se nový Toni Blair, aby na sebe vzal odpovědnost za šíření lži? V současném světě podléhajícím americkým zájmům se ani takový Blair nebude hledat. Stejně jako se nehledá viník katastrofy Nord Streamů. I tehdy, kdy byly narušeny, první informace o viníku cílily na Rusko. Časem se pochopilo, že je to proti vší logice, a tak se raději v této věci mlčí. Ruská stopa se tím ztrácí. A tak zřejmě zůstane.
A nakonec… Nechtěl bych, aby mě šťouralové pro můj názor zařadili mezi rusofilní obránce vojenské operace na Ukrajině. Jsem proti válce jakožto řešení sporů, tedy i proti zničení Nord Streamů a obkličování kohokoli vojenskými základnami, abych mu v nějakém nestřeženém okamžiku »mohl zakroutit krkem«. Jen mír lidstvo posune dopředu a válka je zlo, které je třeba zastavit. A to lze jen za jednacím stolem.
Jiří Vábr