Největší svátek neoliberální demokracie, letošní 17. listopad patří již historii. Manželka současného prezidenta Eva Pavlová zavětřila, že Národní třída nebude žádnou módní přehlídkou, kterou nedávno absolvovala ve Švýcarsku, a tak stejně jako z některých pubertálních žáků se stanou přes noc nemocné bytosti, nemusejíc absolvovat nežádoucí písemku, s lehkou virózou zůstala v posteli raději i »naše« první dáma.
Ministr zahraničí Lipavský, kterému se pozornosti nedávno dostalo díky nechtěnému útěku nouzovým východem z přednášky na londýnské univerzitě University College London, sice neonemocněl, ale vyslechl rady »starších« a namísto piety na Národní se blýskl předáním medaile Za zásluhy o diplomacii končící místopředsedkyni Evropské komise Věře Jourové, proslulé svými aktivitami jdoucími proti skutečným zájmům ČR a státům V4.
Markéta Pekarová Adamová, nejdražší »klenot« Poslanecké sněmovny, v poslední době na stránkách nejen bulváru stěžující si na stoupající počet nenávistných příspěvků vůči své osobě, pro změnu nezapomněla ke svému zviditelnění u pamětní desky na Národní třídě utrousit poznámku, že takové chování by si proruští dezoláti v Moskvě dovolit nemohli.
Vrcholem populismu v tento vládními politiky pošramocený sváteční den byl zatím poslední výstup schizofrenika, mnohými občany vnímaného jako českoukrajinského premiéra, Petra Fialy. Svým blábolem a současně slibem, kterak dojde ke srovnání platů našich občanů s Německem během příštích čtyř let, pokud brněnský politolog dostane v příštích volbách opět důvěru, tak navázal na více než třicetileté sliby započaté popřevratovým tunelářem Václavem Klausem. Ve skutečnosti další důvěra v profesora Nutellu by znamenala jen další prohlubování morální, ekonomické a všestranné devastace České republiky, další ztrátu dnes již okleštěné státní suverenity.
Bezkonkurenčním mediálním vítězem letošního 17. listopadu se stal prezident Petr Pavel. Ten dorazil na Národní třídu za doprovodu desítek policistů a těžkých ozbrojenců. Jedno z mnohých krátkých videí umístěných na sociálních sítích, ve kterém jeden z přítomných jazykem vzdáleném českému, Pávkovi sděluje, že »není disident, ale komunista«, či že »není Havel ale Brežněv«. Za necelých 12 hodin od zveřejnění mělo video více než 200 tisíc zhlédnutí.
Svou tvář opět potvrdila veřejnoprávní televize. V době požadavku na další navýšení koncesionářských poplatků, znamenajícího nedodržení jednoho z mnohých vládních slibů, pokračovala v trendu neobjektivního a nevyváženého zpravodajství, kterého se divákům, platícím ČT každý měsíc vynucenou daň, dostalo i během výběru informací mapujících události 17. listopadu v Praze.
Následovalo konstatování BIS o radikalizaci naší společnosti, která má ovšem zatím hodně daleko k radikalizaci známé např. z Francie, či Španělska. Vyznamenáními a medailemi ověnčený Koudelka by namísto knížecího konstatování měl především sdělit svým současným mocipánům, kteří svým chováním převýšili mocipány tehdejšího komunistického režimu, proti nimž tak »usilovně bojovali«, kdo stojí za skutečným prohlubováním příkopů, na které tak často a úmyslně poukazuje Otakar Foltýn, levá to ruka Petra Pavla a pravá ruka Petra Fialy. V době, kdy oblíbenost současné vlády je dlouhodobě na nejspodnější možné hranici, ve skutečně demokratickém státě znamenající předčasné volby již po prvním roce takového vládnutí.
Za současné situace, která vygradovala (zatím) 17. listopadu, se BIS a vládní mašinérie budou muset alespoň navenek smířit s jednou skutečností. Pokud agent Pávek na adresu Trumpa, dnes již budoucího prezidenta USA, může uvést, že na něj Trump působil jako odpudivá lidská bytost, a vyjádřit přání, aby již nemusel znovu Trumpovi podávat ruku, pak se stejně radikálními názory se musí vyrovnat celá plejáda současných vládních ministrů, včetně premiéra a prezidenta ČR.
Miroslav Kavij