Vzor pro pana Rakušana

25. října, tedy dnes, je tomu právě devadesát let, co byl přijat »zákon o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran«, který už 20. října projednala vláda široké koalice a bleskově předložila parlamentu. Šlo o represívní zákon, jímž se pravicové vedení země rozhodlo vypořádat s »nepohodlnými«. Podle tehdejšího chápání mělo jít o německou iredentu a Komunistickou stranu Československa, vč. organizací, jež od nich odvíjely svou činnost.

Je pravdou, že do Mnichova proti komunistům použit nebyl. Poté však, promptně ještě v říjnu 1938, byl využit. Které politické strany se sdružily tehdy, tedy v roce 1933, v oné »široké koalici«? Především Malypetrovi agrárníci (Strana zemědělského a venkovského lidu), sociální demokraté, národní socialisté, lidovci, národní demokraté a německé odnože sociálních demokratů a agrárníků. V podstatě pět koaličních stran, i když němečtí zástupci se tvářili, jakoby jednali samostatně. V preambuli, tedy v základním ustanovení jsme se, tedy naši předci, pod bodem č. (1) mohli dozvědět, že »Byla-li činností politické strany (§ 20, odst. 1) zvýšenou měrou ohrožena samostatnost, ústavní jednotnost, celistvost, demokraticko-republikánská forma nebo bezpečnost republiky Československé, může vláda další činnost takové strany zastaviti nebo ji rozpustiti.« ‘Kladivo na čarodějnice‘ jsme tedy od tohoto okamžiku měli. Tedy v době, kdy začínala »hořet koudel« pod hranicí, na níž měla být upálena republika. Hitler byl nebezpečím a toho se tehdy ještě báli i agrárníci.

Vágní slovní vyjádření zákona mohlo být použito proti komukoli, zatím bylo jen hrozbou a mělo vlastně »držet na uzdě« nejen iredentu, ale především ty, kteří protestovali proti propouštění, stávkovali, demonstrovali, nechtěli se smířit s tím, že není práce a ani prostředky, aby mohli slušně žít. Prostě – neměli důvěru v stávající vládu. Někdy dokonce šlo v jejich případě i o přežití. Ale o tom jsem psal v jednom ze svých nedávných komentářů.

Je pravdou, že po nástupu Hitlera k moci v Německu se aktivizovaly  všechny složky iredenty. 1.října 1933 vznikla Sudetoněmecká strana. Za našimi hranicemi vznikaly první koncentrační tábory, hranice k nám přecházeli první antifašisté, jimž doma hrozily represe, v Mariánských Lázních byl zavražděn antifašista profesor Lessing, a brzy poté zvedl ruku k nacistickému pozdravu celý ustavující sjezd nové nebezpečné strany. Proto nový zákon byl bezpečností také zdůvodňován.

Jenže zákon vznikl i proto, že především komunisté měli značný vliv na hnutí nezaměstnaných a to se rozhodlo bránit. Zákon se tedy stal také hrozbou pro ty, kdo stáli sice na pozici republiky, ale odmítali způsob, jak jim tehdejší pětikoalice vládne a zároveň jednosměrné nadržování vlastníkům. Nebojme se toho slova: kapitálu.

Posuňme se o oněch devadesát let dál. Jsme v dnešku. Vládne pětikoaliční uskupení a zhoršuje se životní situace těch, kteří pracují pro vlastníky kapitálu. Je krize. Zatím se nepodobá té z třicátých let, ale stále nabývá na síle. Pětikoaliční vláda namísto řešení a alespoň pokusů ji zbrzdit přijímá rozhodnutí, která nejen zemi dál zadlužují, ale zhoršují situaci většiny obyvatel. Nakupujeme věci, na něž nemáme, zbraně, munici, zbytečně předražený plyn a ropu. Pomáháme válce na východě namísto toho, abychom usilovali o mír. Jsme v přední linii těch, kteří plní zadání jiného.

A tady se dostáváme k současnému mnou zmíněnému výročí, tedy k přijetí zmíněného zákona. Už dávno nejde o komunisty, ti přestali být vůdčí silou odporu, ale o síly, které si dovolují postavit se vládním jestřábům a jejich rozhodování. Je to široká fronta. Zatím málo sjednocená. Zatím. V kancelářích koaličních stran a v jimi řízených ministerstvech za spolupráce s mainstreamovými médii se však přesto připravuje zákon, nebo zákony, které by pod zdůvodněním, že jde o to zabránit »šíření nepřátelské propagandy«, omezí svobodu a demokracii. Jde o nová zákazová a postihová opatření. Vzor je na stole. Zákon z roku 1933, který tehdy přijala, jak symbolické, koalice pěti tehdejších seskupení, navenek tvářících se, že jde o sedm stran. Kdy bude předložen ke schválení? Nevíme. Před létem jsme se dozvěděli, že tomu má být na podzim. Tedy někdy v příštích dnech? Je ovšem možné, že jiné starosti, které přinášejí vrásky premiéru Fialovi, a přicházejí např. od letadlové Černochové nebo od stále jen slibujícího ministra zdravotnictví, spojené s problémy s Ukrajinci a nyní i s Blízkým východem návrh poněkud pozdrží. Že by však svůj výklad jediné pravdy, jediného pojetí demokracie a svobody, odložila vláda navždy? Ne, to od pana Rakušana, původně kantora dějepisu a němčiny, chtít nemůžeme. Ani vymyslet něco nového. A tak se bude hodit k využití i mnou zmíněný zákon. Alespoň v tomto případě pan gymnaziální profesor využije něco z toho, co se na Jihočeské univerzitě (Pedagogické fakultě) naučil, i když to zřejmě tamní profesoři vykládali zcela jinak a v jiných souvislostech.

Jaroslav Kojzar