Když Miloš Vystrčil plánuje další výpravu na Tchaj-wan, začíná to připomínat seriál o několika sériích. Každá série má trochu jiné obsazení, ale děj zůstává: velká slova, ještě větší vzdálenosti – a otázka, kdo zaplatí letenku. Stát, tedy daňový poplatník, nebo sám předseda Senátu?
Tentokrát ale přišel nečekaný dramaturgický zvrat. Andrej Babiš oznámil, že vládní letoun zůstane hezky zaparkovaný v hangáru. Důvod? Vláda má jinou zahraniční politiku než Senát. V překladu: když už chcete dělat velkou geopolitiku, zkuste si k tomu koupit i vlastní palubní lístek.
Je to vlastně fascinující moment. Najednou se ukazuje, že hodnotová diplomacie možná není závislá na tom, jestli má člověk k dispozici armádní speciál, catering a dostatek prostoru na nohy. Možná – čistě teoreticky – by šla provozovat i v sedadle 32A mezi plačícím batoletem a spolucestujícím, který si právě zul boty.
Ironie celé situace spočívá v tom, že jakmile zmizí vládní letadlo, zůstane jen samotná podstata cesty. A ta najednou nevypadá tak monumentálně. Bez státního lesku se z »historické mise« stává… no, obyčejná zahraniční cesta. Taková, jakou ročně absolvují tisíce lidí – jen bez tiskové konference po přistání.
Argument o »odlišné zahraniční politice« pak působí skoro jako bonusová pointa. Česká republika tak dokáže vést dvě paralelní diplomacie: jednu vládní a druhou senátní. Chybí už jen třetí – třeba prezidentská, aby byl obrázek kompletní. Ale ta vlastně funguje také, když se ústavní agent Petr Pavel Pávek neustále někam vnucuje.
A tak se dostáváme k jádru věci. Pokud je cesta na Tchaj-wan opravdu tak zásadní, měla by obstát i bez státního komfortu. A pokud bez něj obstát nedokáže, pak možná nebyla tak zásadní, jak se tvářila. Nebo je to spíš jev, který bychom mohli nazvat, že pokud předseda Senátu M. Vystrčil Tchajwanec trvá na vládním speciálu za státní peníze, tak to vypovídá něco o charakteru samotného člověka. Inu není divu. Takhle se přece chovají členové ODS naprosto běžně a M. Vystrčil je toho jasným důkazem.
Možná nás tedy čeká nová kapitola české diplomacie: éra nízkonákladového přesvědčení. Bez vládních speciálů, bez přehnaných gest, zato s reálným testem, co je skutečně důležité.
A upřímně – jestli něco dokáže oddělit princip od pózy, tak to není parlamentní debata, ale přepážka s nápisem »nástup do letadla«. Konec konců by si měl M. Vystrčil koupit jednosměrnou letenku směrem na Tchaj-wan a zůstat tam. Nikdy nebo navždy. Určitě by tady nikomu nechyběl.
Jan Klán
Babiš kopnul Vystrčila do prdele. To je moc dobře. Vystrčil nebude dělat v zahraničí ostudu za státní peníze nás všech z našich kapes.
Je výrazem absolutní argumentační nedostatečnosti posílat kohokoliv a v tomto případě navíc demokraticky zvoleného senátora kamkoliv.