V souvislosti se schvalováním státního rozpočtu na tento rok se objevily diskuze na téma výsluhy. A informace o jejich celkových výších. A návrhy, jak s nimi dál.
Výsluhový příspěvek představuje pravidelný měsíční příspěvek, v běžné řeči nazývaný také výsluha, na který mají nárok příslušníci bezpečnostních sborů a vojáci po skončení svého služebního poměru, pokud splní zákony stanovené podmínky, zejm. délku služby. Příspěvek je určen bývalým příslušníkům Armády ČR, Policie, Hasičského záchranného sboru, Celní správy, Vězeňské služby, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby, Úřadu pro zahraniční styky.
Minimální délka služby pro přiznání příspěvku je 15 let. Nejedná se o dávku státní sociální podpory, ani jinou dávku dostupnou pro všechny občany. Celková výše výsluh rok od roku násobně roste; pro srovnání: celkové náklady na všechny výsluhy byly v roce 2019 cca 7,6 miliardy korun, v roce 2023 téměř 12,5 miliardy korun (nárůst 164 %). Za stejné období vzrostl počet příjemců všech výsluh na 121 %. Nárůst počtu příjemců a objemu vyplacených prostředků se zrychluje; výsluha v jednotlivých případech se měsíčně pohybuje od patnácti až do více než sta tisíce korun.
Jedná se o zvláštní dávku poskytovanou jako určitou kompenzaci náročnosti výkonu služby po uplynutí stanoveného počtu let ve služebním poměru, viz Nejvyšší správní soud, 29. 4. 2010, 3 Ads 121/2009-116.
Co jsou tzv. výsluhové příspěvky z ekonomického hlediska?
Jsou závaznými, mandatorními budoucími výdaji veřejného rozpočtu; pro plánování, dlouhodobé projekce, strategie mají nedobrou charakteristiku – zakládají budoucí výdaje současnými právními skutečnostmi, do budoucna jsou obtížně odhadnutelné a ovlivnitelné, a protože nejsou financovány průběžnými příjmy (jako tomu je např. u důchodů), kladou na veřejný rozpočet další, léty vzrůstající finanční požadavky. Navíc jsou osvobozeny od daně z příjmů fyzických osob a nejsou součástí vyměřovacích základů pro sociální a zdravotní pojištění a zabezpečení. Nejsou to výdaje za aktuální pracovní výkony. Jsou to tak velmi drahé peníze. Z ekonomického hlediska jsou výsluhy nesystémový vmetek do hospodářství. Jde o hospodářsky neproduktivní výdaje.
Výsluhový příspěvek je koncipován v našem právním řádu jako určitá kompenzace práce vykonávané ve ztížených podmínkách a kompenzace osobních omezení vyplývajících z charakteru práce v ozbrojených složkách státu; náleží všem, kteří splnili zákonem stanovené podmínky, a jsou součástí systému dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru. Výsluhový příspěvek nelze chápat jako součást odměny za práci, nýbrž jako samostatný příjem, který není součástí tzv. služebního příjmu, součástí platu příslušníků ozbrojených sil; jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu odůvodněnou do určité míry sociálními důvody, viz Ústavní soud Pl. ÚS 9/95. Výsluhový příspěvek tedy není součást odměny za práci, vyplácí se po ukončení služebního poměru.
Z razantních temp nárůstu počtu a finančního objemu výsluh plyne, že během nedlouhé doby se tyto výdaje zadrhnou v úzkém hrdle státního rozpočtu a budou obtížně financovatelné.
O jakém řešení by bylo dobré přemýšlet?
Řešením může být doba služby, za kterou by nárok na výsluhový příspěvek vznikl, měla by být prodloužena – obdobná plnění jsou v jiných evropských zemích vyplácena po dvaceti až pětatřiceti letech služby. Také adresáty příspěvků by měli být pouze ti, kteří službu vykonávají takříkajíc »v terénu«, nikoliv převážně či zcela za kancelářským stolem.
Výsluhové náležitosti nepochybně mají motivační charakter, zabezpečují, po odchodu z uvedených pracovišť, sociální jistoty; jsou vynakládány vzhledem k psychické a fyzické náročnosti zaměstnání, potenciálnímu ohrožení života, konání služby v různých místech podle potřeb bez ohledu na vliv na rodinný život.
Avšak hospodářské nástroje mají být využívány adekvátně a efektivně. V daném případě je takovým jediným správným nástrojem aktuální motivační finanční ohodnocení jejich přítomné práce; nejsou jimi budoucí výsluhové sociální příplatky.
Případné individuální problémy při přechodu ze služebního poměru do civilu, pokud jejich dosavadní profesní kvalifikace je »v civilu« obtížně použitelná, lze řešit rekvalifikačními kurzy na státní útraty (třeba dlouhodobými), což by bylo efektivní využití státních prostředků, bylo by to významné pro samotné absolventy takových kurzů (nabyli by kvalifikaci využitelnou v další pracovní kariéře), i pro národní hospodářství (mohlo by dojít k naplnění dosud prázdných míst, na něž zaměstnavatelé shánějí pracovníky).
Existence dosavadních výsluh je hospodářsky problematická – jednak se politické reprezentace bojí do problému sáhnout (přitom politik by měl být jako hutník − nesmí se bát sáhnout do horkého), a dále vznikají iniciativy snažící se, aby výsluhový systém zahrnul i další profese. O výsluhy se před pár lety hlásili kupř. lékaři, nebo v roce 2018 přišel tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO) s myšlenkou, že by zdravotní sestry, protože jejich práce je podhodnocena a je jich proto nedostatek, mohly dostávat výsluhu jako např. vojáci, policisté, hasiči.
PhDr. Vladimír Pelc, politický analytik